tento výraz cítění děcka z lidu přešel se slova mluveného i na slovo zpívané. Píseň lidová

nás o tom přesvědčuje. Jiný nápěv písně by lhal o duši děcka z lidu.

Je-li tudíž skladatel proniknut duchem národním, žil-li tak, jak náš Hd žije, pociťuje-li tak jak on strasti, tíži života, bídu, radost i žal; teskní-li podobně, naděje-li ho podobně oživují, vůle stejně utvrzuje; je-li krev z krve lidu, pak sdělovati se bude jeho mysl tímtéž záchvěvem hlasu, zpozorujeme u.něho touž modulaci mluvy, jež slovem přenese se i v píseň: pak bude též v pravdě národním skladatelem.

Obzvláště pečlivě roztříděná textová čásť našich sbírek národních písní podává plný obraz mysli lidu, tak že není těžko odpověděti, jaký a který jest to život národní (u nás!), s kterým český skladatel daleko úplněji než ostatní umělci splynouti má, aby dospěl těch jemných odstínů hlasových, jež jsou věrným zrcadlem mysli lidu.

Ač studium sbírek národních písní jest dobrým prostředkem obroditi se duchem lidu, přece samo o sobě nikdy nedostačí, lehce z pravdy nás odkloní a nikdy lak neuchvátí, nerozehřeje, jako životem v život lidu vnikat.

Skladalelé těžívají též jen z textové části sbírek, na př. Dr. Ant. Dvořák (Moravské dvojzpěvy, sbory), neb z textové a sčasovací stránky písní, na př. Vít. Novák. Krásné obrazy života lidového v textu písní snadněji vzbudí ve skladatelích i vlastní češtější výraz.

Myslím, že širší dráhy české hudby, než jest pravdivý výraz českého cítění a žití, nemohlo býti sděláno, aby na ní místa neměli všichni čeští skladatelé; vtěsnají se na ni se směry nejvýstřednějšími. Tu se opět potkáváme i s Křížkovským. Synek ze slezské dědiny (nar. v Holasovicích u Opavy 9. ledna 1820) chodí a hraje s hudci, kam je zvali. Doba studií stopy národního života hodně setřela a, již knězem, teprve zase čte a hraje písně národní a baví se jimi se Sušilem. Onemocněv (1864—65), chvátá do Škrochovic u Opavy k sestře. Uzdravuje se tu a oživuje vzpomínkami. Kterak by to vše, to jeho české dětství obzvláště, beze sledu mělo zůstati i v jeho zcela vlastních skladbách? Zajisté, co tak známě, na př. dudáčkem, z posledně jmenovaných sborů se ozývá, jest odlesk těch dětských obrázků, jenž po slově i v nápěvy sborů přešel. Bylo by proto záhodno znáti duši Křížkovského v měkkých i hlubokých záhybech a především znáti dobu, v níž žil.

Léta 50tá a 60tá vážou i Moravu s ostatním světem českým i slovanským vůbec snahou tvořiti umělecky ze živola pro život. Mohu toliko přispěti k poznání Křížkovského několika vzpomínkami, jež mi zůstaly z dob, kdy bylo mi pod ním žíti a učiti se. Sahají od roku 1865