I Beethovenská menší mše se zpívala. Ale nastal obrat. Možná, že ho bylo leckde třeba, ale jistě ne na kůře našem za Křížkovského.

Nastala tak zvaná reforma církevní hudby. Křížkovský, věru těžko si tento obrat v něm vysvětluji, poprvé cvičil Greithovu mši E. Sezval k ní i mnohé z dávnýeh pěvců. Suchost německé reformy se mi ne-zalíbila.

Křížkovského nový směr povolal do Olomouce. Z Brna šel rád. Divný to iéž musel býti v Brně život. Považme jen, že jediné české noviny v Brně, »Hlas«, nemají zprávičky o Křížkovském, když tento v Praze "svou Utonulou r. 1861 řídil! Ale za to znaly uměleckého skladatele Dr. J. Chmelíčka. Odtud, z Olomouce, zřídka přijížděl přesvědčit se, jak to jde »pod mým řízením«. Jednou zase přišel — ale s tím svým divu-plným mozkem již zakrváceným, z jara 1883. Radosti mu snášet bylo zbytečno.

Jen jediná ho dojala, když pražský Hlahol řízením páně Knittlovým přišel mu ji způsobit zastaveníčkem r. 1884. Tak toužil po opětné svobodě svého jarého ducha — ! Nebylo tak souzeno. Jednoho jitra nebylo Křížkovského mezi živými.

Význam Pavla Křížkovského v české hudbě vůbec možno takto stručně vysloviti: P. Křížkovský první dal slovu českému ten šat ná-pěvný, jaký na něm postřehnul v písni, již zveličoval v pracích svých. V užití českých typů skočných, plesových, předešel ho B. Smetana (Polky 1855.) Plesovými typy skladebnými přišla v užívám i plesová česká píseň; mohla se proto česká hudba, vyvíjeti jen samotným podnětem B. Smetany. Vyvíjela se též nádherně, šumně — a umlčela i P. Křížkovského. Avšak polková píseň a typy plesových písní vůbec nebyly by na dlouho vystačily.

P. Křížkovský ani B. Smetana nedali však vážné písni české vzrůsti ve větší skladby i typickými způsoby národními. Upadat slepě ve způsob skládání P. Křížkovského nemůže býti tudíž pokrokem. V tom ohledu možno se bráti skladatelům žijícím směle výše ku pravdě.

Úspěch P. Křížkovského přivábil na onu nejširší dráhu českosti hudby, podmíněnou českosti mysli skladatele, i jiné pracovníky Netřeba si však mysliti, že na té široké dráze možno se jen potulovati s titulem českého skladatele.

Dr. Jan Karlowicz a J. Javorskij pojednali ve zvláštních důkladných studiích o podání slovanském o Madeju a látkách příbuzných. Kním odkazujeme, jen připomínajíce pro čtenáře širších kruhů, že se shoduje tradice o Madeju s českou pověstí o Záhořovi, kterou K. J. Erben oděl