Kováři v lidovém podání na Velvarsku.

Kováři rozuměli zvláště nemocem koní, léčili je i zaříkáváním, a dosud prý je dobře uhranutého koně protáhnouti katím okem — hned prý je veselejší a požírá s chutí. Ghtěl-li který kovář zaříkávati, musil v čase od Nového roku do sv. Jiří dvěma prsty pravé ruky zamáčknouti krtka. Potom prý zaříkal mnohou nemoc koňskou: šál, spánek, můstky, bradavice, krtice, lišeje, houbu i nátku. Kovář se postavil proti hlavě dobytčete a řekl znamenaje je svatým křížem: »Ve jmér.u Pána našeho, Ježíže Krista, nerosti znamení, jako nerostlo kamení od Kristova narození« (to se říkalo třikráte). Na to obrátil se proti slunci a řekl: »Prosím Tebe, Panno Maria, aby toto hovado tělo čisté a zdravé mělo vždycky.c Pomodlil se »Otčenáš« a »Zdrávas« a byl jist, že každý neduh se ztratí.

Kovárky zaříkávaly i krtice koňské; takto: »SIa Panna Maria do Egygta žehnat svého nejmilejšího Synáčka. Potkala zlé krtice a ptala se jich: »Kam jdete?« »My jdeme do života N. N.« (jméno koně). »A co tam dělat budete?« »V jeho těle bouřiti krev « »Já vás tam nepropouštím, já vás odesílám do lesů tmavých a černých, tam jsou tři studnice, první plná krve, druhá plná vody, třetí plná mléka. Napijte a vykoupejte se, vy zlé krtice, v které se vám lépe líbit bude.« »A já to nedělám svou vlastní mocí, ale Pána Ježíše Krista svatou pomocí. K tomu mi dopomáhej Bůh Otec + Bůh Syn + Bůh Duch Sv., Panna Maria. — Amen.«

V praxi zvěrolékařské užívali i různých knih lékařských. Nejstarší snad z »lékařství koňských« jest od Albrechta, mistra kováře císaře Bedřicha. Laskavostí p. J. Voláka, kováře ve Velvarech, byl mně půjčen starý opis »Koňského lékařství«. Napsal je jakýsi »Jan, strážce Jejich milosti císařské a královské koní.« Datum v hlavním městě Brně, v mark-rabství Moravském na den Filipa Jakuba, léta Páně 1608.

Uvádím ukázky: Uřknutého koně poznati: Takovému koni oči pláčou, a potí se a třese se a nemůže ani jiesti. Sezná-li se. že ty slzy jsou slané, to prý je jisté znamení, že jest uřknutý. — Uřknutému koni pomoci: Chyť kocoura pitomého a nalej plný škopek vody, potom ho celého třikráte v té vodě potop a pak v ní zmej koně uřknutého. Pro klisnu vezmi k tomu kočku. Kdybys věděl, kdo ho uřkl, tak vezmi z toho člověka kousek šatů choděcích a tím ho podkuř. — Aby koně žádný neuřkl: Zavaž pivoňku do ocasu, ať s ní kůň chodí.

Z pověr kovářských, od nichž prý se ani teď neupouští, nejznámější je ta, že kovář nesmí kladivo večer na kovadlině zapomenouti; nemohl by spáti. Také dává se z téže příčiny večer po práci přes oheň křížem kropáč, lopatka a pohrabáč.