Nechce-li kůň při kování státi: Kovář snaží se zaopatřiti si brok pozůstalý v zastřeleném zvířeti čtvernožci; provrtá jej, provlékne jím tkaničku. Takto navlečený brok pověsí koni na ucho — a brok pustí do ucha. I ten nej prudcí kůň se ani nehne, ale musí kovář býti bedliv, aby koně nezakoval.

Proč kováři musejí brzy vstávat: Kováři udělali na Pána Ježíše hřeby, a za pokutu musejí ráno brzy vstávat. Nebo: První kovář pravil prvnímu učedníku: »Budeš dělat ráno od 8. hod. do 4. hod. odpoledne.« Učedník to obrátil, že dělal od 4 hod. ráno do 8. hod. večer. A dělá se tak stále.

Jak kovář na čerta vyzrál. Jeden kovář svařoval ráf a nemohl ho svařiti. Tu přišel čert a pravil mu, aby mu dal všecky peníze, že mu ukáže, jak jej nejlépe svaří. To kováři nebylo po chuti a proto svařoval ráf dále sám., Náhodou nabral hlínu s uhlím, přiložil na oheň a ráf tak svařil. I přišel opět čert a kovář vida ho pravil se smíchem: »Vidíš, čerte, jak jsem ho svařil a nepotřeboval jsem, abys mi to řekl.«: Čert pravil mrzutě: »Když jsi tam dal hlínu«. Kovář se mu vysmál a pravil: »Vidíš, čerte, jak jsi mi to zadarmo povědělU

Kovářství jest opravdu bohatým pramenem, z něhož kulturní historik může čerpati hojnost látky velezajímavé. Snad pokyn páně Soukupův přiměje některého z povolaných pracovníků, aby vedle nahodilého sbírání látky k dějinám kovářského řemesla tuto také v rozsáhlý soustavný celek uspořádal.

3. Jak vyplatil Martin posměváčka měšíáka. Smáli se kdys v městě v hospodě pořadovnému chodskému stolu. Jeden měšťák zvláště směle právě na sedláka Martina vystoupil. »Dvory máte, dcerám dáváte tisíce, ale jste zatemnilci, neužijete na světě nic!« — »Nehužijem, co mít nechceme nebo nemůžeme!« odbýval Martin spor mírně. »Musíme koukat na zadní kola!« — »Nemůžete?« odporoval měšťák. »Nedopřejete si kouska masa, leda pryžlík na posvícení nebo když vám chcípne tele!« — »Hon-dáku!«*) rozzlobil se Martin, »já vám řeknu, když má chcípnout tele, to nám je biřtláci z města nenechají. Vyčenichají to napřed, je vo ně pranice a naposled je sníte v městě vy! Ani nevíte a jak pak se vob-lizujete. My raci černyj chleba!«

4. Váca chalupník. Váca! Kdo by ho byl neznal na Chodsku celém! Měl devatero řemesel, ale přísloví hrozící desátou žebrotou o něm nepla-