jako malina pro vola, kapka do moře, moucha do pekla.

Bere jako velká voda, jako straka. Přes nic neupadne, všechno se mu hodí. Co mu sluníčko nkázalo, měsíček mu dal, t. j. co si ve dne vyhlédl, v noci zůstalo mu za nehtem. Vrčí jeden na druhého jako pes na kočku. Bylo jich jako vok na oukropu, jako much v krajáči, žab, hub po dešti, plev kolem zrní.

Huboval jako sedláci za stodolou. Upomínka ještě na dobu roboty, kdy sedláci často vyčinili vrchnímu, ale když je neviděl — za stodolou. Zatínali pěstě v kapse. Tam se vyzkouší jako řemen v ohni, t. j. popraská, zkazí se. Plove jako zednická^ tříska. Jako kámen padne ke dnu a více se nehne. Vzpouzí se jako koza na ledě, která opatrně sune nohu jednu za druhou, aby neklouzla. Říká se tak o upejpavém, nesmělém člověku. Hází sebou jako ryba na blátě. Ten je váženy jako hrachu cesty, kdo přijde, škubne. Má se jako nahý v trní, jako hruška u silnice. Kdo jde kolem, kamenem do ní hodí.

Stojí chudák jako suchá švestka u cesty, opuštěná a zanedbaná. Sedí jako ptáčník u studánky. V podbrdských lesích čižba za starých dob byla v rozkvětu, odtud také název četných lesů čihadlo a vlastní j měno Čihák.

Tlačí se jako slepý kůň k voji. Dlouhý jako chmelová tyčka, jako závora, zastrkovadlo od pekla. Tenký jako prst, lupínek, niť, brčko, kmíne k. Tlustý jako jezovec na jaře, krmený šindel. Hubený jako brčko, bezováduše, ženatý brabec, stehlík na bodláku. Žebra by mu spočítal, jak je vyzáblý, učiněná lucerna, jen mu dát do žaludku svíčku. Zmořený jako koza, sláma, věchet, kotár. Kotár se říká o hubeném dobytku, když sotva nohy vláčí.

U Trnavy1) oral jednúc synek ze svým otcem na pol'i. Na ranu2) uviďeli hibokú zhlan.3) »Di se tam podívat, co je to tam,« povídal otec synkovi. Synek víézl do zhlaně a všéi pod zem. Otec čekal dlúho, a ne-moža se synka dočkat, běžel za ním ke zhlani. Ale tam ho neviďéí ani se ho nedovolá}. Tož jél dóm. »Gde máš synka?« ptala se doma žena, a muž í vypraovát, co a jak bylo. Vrátili se tam obá, chodili tam kolik dní, hledali, volali, ale synka nigde. Už ho oželeli.

Ale milý synek šél žatým pořád' pod zemú, až víézl gdesi v Praze jakýmsi rampúchem4) do sklepa. Přišel do sklepa kelner a zkříkl: »Pan-