str. 271
táto, ve sklepě hoří!« Na jeho křik přiběhl pán a iní a uviděli tam synka celého ověšaného zlatem. Tá chodba, co ňú šét, byla samo zlato, a tož se toho zlata na něm nalepilo. Synka ze sklepa vytahíi, pán si ho vzal za viasního a dál ho študyrovat.
Dyž už býl hodně veliký, přišli do Prahy lidé z Trnavy z ovocem. Ten synek ich poznáí, že sú z Trnavy. Řeki pánovi: »Pantáto, to sú lidé z Trnavy, já ich znám.« Pantáta mu přikázal, aby se k ním neznáí, ale sám šál za němá a ptát se ich, znajú-li tam v Trnavě toho a toho. Oni, že znajú, a velice se tom divili, že takový pán zná někoho z Trnavy. Pán jím uložil, aby tem známým v Trnavě vyřídili, že majú hned' k němu přijít do Prahy.
Dyž přišli, synek dál se rodičom svým poznat, a oni u toho pána ostali až do smrti. (Fryšták u Holešova.) Zaslal stud. Ant. Odstrčilík.
Sv. Mikuláš.
Památka sv. Mikuláše slavívala se v Letovicích velmi okázale. Tři mladí muži oblekli se za Mikuláše do kněžských rouch z kostela vypůjčených. Družina, která je doprovázela, byla četná a pestrá. Byli v ní: tři asistenti, odění v bílé roucho až po zem splývající, zlatým pasem přepásané, kteří nesli koše naplněné ořechy a jablky; smrť, též bíle oblečená se zeleným věncem na hlavě a s kosou bíle natřenou v ruce; dva nebo tři čerti, hodně škaredí s velikými řetězy na nohou, od nichž konce drželi v rukou; turek v červené roucho oděný, hlavu maje ovinutu červeným šátkem. Malebný průvod tento doplňoval mouřenín, maje na hlavě vysokou kuželovitou čepici různých barev, ozdobenou drobnými zrcadélky a blýskavými cetkami, kazajku žlutě a červeně pruhovanou a kolem boků širokou zelenou zástěru hedvábnou opásánu. Před průvodem běžel laufr, všecek ozdobený květinami. Laufr před každým stavením zapráskal bičem, potom vešel do slavení, tázaje se, dovoleno-li vejíti sv. Mikuláši. Doslav dovolení, uspořádal honem židle pro celý průvod a běžel o dům dále. (Letovice.) Zaslala M. Hladilová.
Sv. Jana Křtitele.
Večer před sv. Janem Křtitelem dívky trhají kvítí, ruku majíce ovinutu bílým šátkem. Z kvítí toho upletou věnečky a dají si na noc do postele pod podušku. Co se jim té noci zdá, jistě se vyplní. Ráno vházejí uvadlé věnečky do potoka. Plyne-li věneček bez závady po proudu, znamená to, že se dívka toho roku vydá, pakli někde uvízne, děvče zůstane doma; pohrouží-li se pod vodu, je to zlým znamením, že dívka toho roku zemře. O půlnoci před sv. Janem Křtitelem rozkvétá kapradí zlatým květem, hned také odkvětá a seménka téže chvíle opadají. Kdo ta seménka při sobě má, vidí všecky poklady v zemi skryté. Ale dobývati semen těch je velmi nebezpečno. Kapradí musí se trhati právě o půlnoci, a kdo je trhá, nesmí se ohlédnouti, děj se za ním co děj Kdo by se ohlédl, je ztracen. (Letovice.) Zaslala M. Hladilová.
|
|
