Na schodě.

Doma vyložíí Janek, co sa mu stalo.

Néni z teho tak nic, mínil starý Křupala. Buďto ty si ju vem, lebo tam přestaň chodiť. Načlž je to. Ešče by ti tam mohli — chrapúni jací sú — nadubiť,287) až bys to odiežál. Moh bys měť třeba aj ze smrť. Veť u nich žgárnúť288) křivákem, to je taják dyž tady řeknem »dobré ráno«.

Beztoho už aj totkaj Galétčena ňa s tým žigala,288) dyž sem sa s ňú zešía v jatce, pravila Křúpalka. Préj, tož váš Janek mynářovu, mynářovu. Ale šak to néni všecko. Také préj pamatuju tú starú my-nářku, jak přišla o všecko a potom sedávala na břízku a píakávala.

Janek byl s tým zvolící, aby rodiče šli g Machalom na isto.

V nedělu po téj sa vypravili slaří Křúpalé g mynářom do Lhoty. Městem šli každý o své: Křupala cestu, Křúpalka chodníkem po Valši-skoch. Až v Rokytnici sa zešli. Néni třeba řečí, dyž by to mělo rozéíť jedny lebo druhé. A lidom by to istě vrtalo hlavu, de sa ženu tak nastrojení: Křupala v lagráně289) z taženého290) sukna, až mu šose klupaíy na lýtka, gatě také takovéj barvy aj z vestu ge krku závřitú, zakládací,291) lémeček přehnutý přes černý šátek hedbávný, v novém černém klobúce ; aj fajku mjél novů »oderku« ; — Křúpalka byla v modrej súkennej kacabajce z rukávama na ramenoch, nadřdanýma29-) a v zápěstú upnutýma, pod kacabajkú měla kordúlku293) z holandského294) sukna ze sklennýma červenýma knoflíčkama a přes ňu skřížený šátek, co měla na krku, zababúlená v křížnéj englickéj295) šatce, híadko na čelo spravenéj a z ušama na síechoch, v »sychrovskój«296) kanafasce, ve fijaíových pan-čoehách a vysokých střívjoch.

Bylo pěkně. Po těch přškách sa vyjasnilo, a všecko to tak pro-hlédío, aj to obilíčko, aj stromy. Radosť sa dívať.

Ve mlýně jich už očkávali; Křúpalé tam v týdni zkázali.

Stěžovali sa — jako Machalé — že sú po dědině klebety, že Janek