Předchozí 0294 Následující
str. 277

Ve štvrtek po svadbě sa zastavit před Křúpaiova vůz s peřinama a s truhlárna, plnýma šatů a náčiní. A roby na vozy sa daly helekať:

Vezem peřiny cvilichové: chystaj, Janíčku, lůžko nové ! Vezem peřiny aji duchnu: chystaj, Janíčku, vína z putnu! Daj nárn, Janíčku, daj nám vína, a my ti dáme za rok syna.

Pěkně Marušu rodiče vydělili. Křúpalku to až mrzelo. Myslela si: Hanča to bude chtěť dysi také tak. A dež my toho näherem;

Miadí bývali v maléj izbě, a staří z Hanču ostali bývať v hruběj.

O můře.

Z Chotěbořska.

Sebral J. Blahoslav Víšek.

Věří se v Chotěbořsku všeobecně a pevně, že můra v noční čas chodí na člověka a ssaje z jeho prsu. Když dá matka děvčeti již odstavenému z prsu ještě pít, stane se dítě můrou. Vypráví se u nás, že můra jest žena, která za to nijak nemůže, ba ani o tom neví, že je, za noci můrou. Aspoň v té chvíli, kdy ssaje, tělo ženy té doma leží bez ducha, mrtvo ; obživne teprve, když se můra do něho ráno vrátí. Člověk můrou napadávaný těžce dýchá, jakoby mu na prsou cent ležel; ráno vstává všecek zmalátnělý. Lid to vyjadřuje slovy : Můra ho moří.

Že to skutečně můra, dotvrzovala mi jedna stařena tímto vypravováním : Byl švec a ten měl syna. Na něj chodila v noci můra. Otec jej slýchal sic těžce dýchat, ale nepátral po příčině. Jednou seděl pozdě do noci; syn už spal. Při okně pojednou uslyšel slabý šum a pohlédl v tu stranu. Jedna tabulka v rohu byla uražena a volným tím průchodem drala se dovnitř můra. Vzal nůžky a přestřihl ji. Druhý den ráno se dověděl, že přes dvě stavení od nich zemřela náhle v noci v tu a tu hodinu úplně zdravá ženská! To byla můra. Na syna ševcova už můra nikdy nepřišla. K prostředku tomu neradi u nás sáhnou, vždyť lze se můry lehčeji zbavit, když jí něco přislíbíme, a aby si pro to ráno došla. Má se jí říci: Můro muroucí, peklo horoucí, přiď zej tra k nám, něco ti dám !

Ona přijde skutečně (v podobě již lidské), postaví se u dveří a mlčíc čeká. Nemáme se jí na nic vyptávat, ale dát věc přislíbenou. Jestliže ji dostane, nikdy už nepřijde do toho stavení mořit. I jinak už také můru odbyli. Na jednoho tkalcovského učedníka chodila též, a to i tehdy, když usnul u sukadla nebo za stavem. Nežádal nikobo o radu a sám si pomohl — primitivně. Obložil své prsy slepičími trusky [a tak se můry nadobro zbavil.


Předchozí   Následující