Chození po střídě.

Po střídě chodívali obecní sluhové a žebráci. Dále sedláci a chalupníci museli po střídě vozit »žebrácké fůry«, ponocovat, dodávat materiál na pastušku, rybník a cesty, museli vyhazovat po silnicích sníh a dodávali potah na tahání sněhového pluhu na císařských silnicích. Podruzi zastávali práce svoje ručně, bez potahu. Choditi po střídě, »třídě< nebo »středě« odvozuje se od střídati se, to jest ob den dva neb tři dny se vystřídati z jednoho stavení do druhého; odtřídati, to jest dle tříd občanských rozděleno bylo období střídací, jako: sedláci, chalupníci a podruzi odstředali se, poněvadž střídali se někde pravidelně vždy ve »středu«.

Otázka střídací upravena byla v každé obci jinak, dle poměrů majetkových. Ku příkladu v naší obci jest střídací období za měsíc. Dříve chodil po střídě každý bez jakéhokoli ohledu, dnes chodí po venkově pouze chudáci. Střídák takový přišel do statku, byl-li to lepší, sedl za stůl mezi rodinu hospodářovu a jedl zároveň s nimi, co bylo; nejvíce však panu učitelovi již se trochu přimastilo a ten trošek smetany a sýra také byl. Žebráci dostávali celé zaopatření, stravu i nocleh. Sedával »na peci*« a spával také na ní nebo ve chlévě na »palandě« neb na slámě. Pomáhal hospodáři dráti peří, štípal spány nebo šindel, a když došla lhůta, sebral se a šel o dům dále. Tak to chodilo kol do kola, až opět po čase přišel na místo, kde začal. Byla-li třídak osoba nemocná a nemohla po vsi chodit, bydlila v »pastoušce«, kde pastýř ji ošetřoval, pral a pod.; strava posílala se jí do bytu v »obecní mošně«. Obecní mošna byla veliká slaměná s černou hvězdou uprostřed a kozí pošitá, aby se nepotrhala. Roznemohl-li se v obci cizí příslušník, odvezl se po »žebrácké fůře«- od obce k obci, až přišel domů. Vozit musel jeden po druhém, jakož i jiné dávky dodávati. Stavěla-li se »pastuška«, dal jeden sedlák »doch«, slámu na lepenku, druhý dovezl kámen, jiný hlínu, dříví a pod., podruzi nádenničili a dělali na stavbě. Podobně dělalo se i při jiných pracích. Vojáci, když přijeli do vsi, rozděleni byli také po třídě. Velký sedlák dostal tři, menší dva a chudší po jednom vojáku, případně i s koňmi, které musel vyživit. Napadlo-li mnoho sněhu, museli od obce k obci proházet cestu aneb dáti potah do sněhového pluhu. Sněhový pluh bylo široké prkno, opatřené po stranách prkénky jako jest na pluhu »krahulíku«, a opatřen byl řetězem, do kterého zapřáhlo se pět, nebo méně i více kusů dobytka, jak bylo třeba. Pastýři a hajnému po střídě střídali se v obdělávání polí a povozů, jakož i pomáhali síti a svážeti píci pro býka atd.

Býk chová se po střídě i podnes, v některých obcích pravidelně. Při porážení dříví dostávali také dle třídy svůj díl, někteří klády, jiní pejručí a poslední pařezy. Totéž bylo i se »sýpkou« obecním sluhům: dle