Předchozí 0316 Následující
str. 299

ke mně, můžete ji vidět. Taky jí měla dávat každej den 2 nebo 3 sul-tánky, ty velký hrozinky. Tak jich koupila za čtyrák, a dala jí je jednou a položila je na vokno a Barča jí je snědla.

Taky jsem to už lidem říkala, ale von každej, že nemá čas, až přej pozdějš. Ale to už potom není nic platný, to musí bejt hned, dokud je dítě malý. No jó, kdo pak si taky s tím dá práci.

Před svatbou a na svatbě.

Pověry a zvyky.

Sebral Florian Fencl.

Chce-li dívka zvěděti, co se s ní do roka stane, zabalí růženec do papíru, pak zlatník a prsten. Vloží vše do mužského klobouku, zamíchá a táhne: Vytáhne-li růženec, do roka zemře. Vytáhne-li prsten, vdá se. Vytáhne-li zlatník, čeká na ni štěstí a bohatství.

Nalezne-li mládenec neb nevěsta žabku »jiřička« před sv. Jiřím, zabije-li ho a háček z páteře dá mládenec neb opačně nevěsta ženichu nepozorovaně do šatů, třeba byl jeden chudý a druhý bohatý, musí si jeden druhého vzíti.

Nepodaří-li se nalézti »jiřička«, vyhledá ženich nebo nevěsta čtyr-lístek, který dá ženich nevěstě nepozorovaně do střevíce, nebo nevěsta ženichovi do bot. Podařili se to, jistě se vezmou. Jde-li některý z nich, a má ten čtyrlístek v obuvi, kolem té vsi neb domu, kde druhý bydlí, zaplesá mu srdce radostí. Dá-li někdo jetelový čtyrlístek jinému do šatů, ale nesmí věděti, čí ty šaty jsou, způsobí, že nositel čtyrlístku stane se šťastným člověkem.

Zmýlí-li se švadlena a ušije ženichovi podvláčky tak, že jedna no-žina je na rub, takový ženich bude velice šťastný a bohatý.

Strunkovice. Jos. Pernegr.

Chce-li se zamilovaný mládenec vymstíti svému sokovi, vysype celou pěšinku pazdeřím nebo řezankou mezi stavením své vyvolené a svého soka v noci, aby ráno celá ves zvěděla, že za ní chodí.

Chodí-li mládenec z cizí vesnice za holkou do jiné vsi, a domácí chlapci to neradi vidí, počkají si, svlečou ho do košile, vezmou tyč, hodně dlouhou, musí roztáhnouti ruce, rukávy prostrčí mu za záda onu tyč a ruce mu k ní pevně přivážou. Šaty mu svážou do rance, vloží na záda a tak ho pošlou domů. Putim u Písku. J. Klouda.

Než odejdou do kostela, schovává se nevěsta před ženichem, aby ho dříve uviděla, nežli on ji. Uvidí-li ho nevěsta dříve, bude muž pod pantoflem. Spatří-li ženich dříve nevěstu, bude pod pantoflem žena.

V den svatby jsou slepice zavřeny. Kdyby přešla slepice, když jedou snoubenci do kostela, přes dvůr, svářili a hádali by se mezi sebou.


Předchozí   Následující