vajec, a koření s troškem soli, zamíchají, po vrchu žloutkem, pomašlují a dají do trouby zapéct. Na stole pak zrovna z pekáče lžícemi jedí. Ryby mívají vařené, pečené i smažené, jak je která hospodyně neb kuchařka připravit umí. Od Boleslavi na stranu severní a západní za vodou Jizerou, kdež je krajina polní bez lesních hub a bez vodních ryb, neradi suché houby kupují k jídlu, aby nebyli ošizeni a místo dobrých, jedlých hub nekoupili jedovaté. Tam pekou o štědrý den koláče a štědronice nebo štědrovečernice. Tam mívají k štědré večeři: Vaječnou polévku, ocezené nudle máslem pomaštěné, cukrem a skořicí posypané, vařené křížaly, švestky a hrušky, syrová jablka a ořechy. Ku kávě pak štědrovnici. Čeledínové a služebné osoby dostávají každý vrchovatou mísu neb vošatku chlebovou koláčů rozličné namazaných a štědrovnici jako dítě velikou. To mají míti na celé vánoční svátky do kávy a k zakousnutí. Čeleď však o těch svátcích jde domů k rodičům, nebo navštíví přátele a své známé a koláči je častuje. V lesnaté krajině v okolí Bezdězu, kdež mnoho hub roste, mívají o štědrý večer kyselo a pečené houby na pekáči a velké německé koláče. Jan Konopas, rolník v Sudoměři.

* Míra Pána JeMše a Míče sv. Petra. O »Kristově délce« (míře Pána Ježíše srv. Č Lid. 1894, str. 49 a studii Dra Č. Zíbrta, Pověru o délce Kristově, nákladem Král. G. Spol. Nauk, v Praze, 1894. K tomu podávám dodatky a dotaz: V roce 1852 hráli jsme si jakožto hoši v Čelákovicích na dvoře měšťana Borovičky, jenž právě spravoval střechu špej-chárku za domem stojícího. Když tesař otloukl nejdolejší řad šindelů, objevila se dole za krovy ležící laťka, kterou jsem považoval za sáhovku. Utkvěl jsem na ni pohledem, neboť mi bylo dosti divné, k čemu mistr obuvník by potřeboval zednické míry. Pan Borovička, jenž ku práci přihlížel, jako by byl uhodl myšlení mé, i jal se vysvětlovati : »To je míra Pána Ježíše. V kterém stavem ji mají za krovem, do toho hrom neuhodí. My už ji tu máme hned po mé babičce. Ta míra je tak dlouhá, jak byl Pán Ježíš vysoký, totiž sáh, a žádný člověk takovou výšku nemá ; buď je vyšší nebo nižší, ale právě tolik nemá.« Tuto zprávu o míře P. Ježíše slýchal jsem v Čelákovicích i od jiných lidí, kteří dokládali, že se v nejednom domě chová pod střechou. — Neméně než hromové rány obával se lid kousnutí pominutého psa, pročež není divu, že i proti tomuto hledal spásonosného prostředku. A tím byly klíče svatého Petra, nebo aspoň jeden. Málokdo v celém kraji takový klíč míval, ale v oněch letech slyšel jsem jmenovati jednoho člověka v Čelákovicích, že ten vzácný nástroj má, jímž ránu po kousnutí vzteklým psem bezpečně vypálí. Spolu bylo potřebí znáti a říkati přiměřenou modlitbu, které však zpravodajové moji sami neznali. Komu z čtenářů Č. Lidu jsou tyto pověry známy a s jakými varianty? Jan Tykač, Česká Třebová.

* Peklo. Na Zálesí podle silnice, od Větr. Jeníkova k Jihlavě vedoucí, asi 1/4 hod. od Jeníkova jest kopec »Peklo«. Vypravuje se, že tam stavěli čerti svůj hrad. Do kuropění měli býti hotovi. Avšak ještě před svítáním šly 2 hospodyně z V. Jeníkova s drůbeží do Jihlavi na trh.