Skřítek pasáka; ten přiběhl jako zběsilý do stavení, sebral pokrm á utekl. Ale jednou ho sousedé chytili, zavřeli ho a měli pokoj.7)

Skřítek překáží tomu, kdo jde hledat pokladů. V Hradisku ve sklepích ležela veliká síla zlata a stříbra, ale všecko bylo zasypáno. I sebrali se někteří sousedé a počali zemi odklízeti. Co však za dne vykopali, Skřítek — strážce pokladu — jim do rána zaházel. Jednou, když zase kopali, zaslechli, že na dvoře bučí krávy. Nechali práce, běželi na dvůr, ale nenalezli tam nic. Nežli se vrátili, byl otvor vyplněn hlinou. Zanechali pak všeho a Skřítek prý hlídá poklady nerušeně dál.8)

Kdo si chtěl zachovati Skřítka při dobré mysli, musil ho pilně krmiti a dobře s ním nakládati; ublížil-li mu však hospodář, mstil se mu Skřítek, nadělal mnoho škody a opustil stavení na vždy. (Hoř. Štěpanice.)

Na Skřítka pamatovali domácí zvláště na Štědrý den při večeři a nechávali mu od každého jídla tři kousky nebo tři lžíce; zapomenulo-li se naň, zlobil se a rozcuchal hospodyni i čeládce v noci vlasy, takže jich nemohli ani rozčesati, nebo jinak domácí potrestal. V Zábědově u souseda K. bývalo v obyčeji, že necháváno při každém jídle něco pro Skřítka. Jednou měli k obědu buchty a hospodyně odložila tři na kamna. Když odešli na pole, přiběhl domácí hošík z toulky a snědl všechny buchty. — V noci povstal ve stavení náramný hřmot a nářek; Skřítek se vystěhoval a škodil prý od té doby hospodáři kde mohl.

0 dětech, kterým rostou vlasy vzhůru, se říká, že je líže Skřítek a že budou míti v životě štěstí.9) (Nový Bydžov.)

Lidé, kteří se bojí Skřítka, přibíjejí na dvéře dva kovové hady a natírají je červenou barvou, které se prý bůžek zalekne a prchá z domu. Takové hady možno viděti posud ve Vysokém i jinde. Také ve Sklená-řicích malují červené hady na okenice jako ochranu před rozlobeným Skřítkem; místy přibíjejí na dvéře úhoří kůži za týmž účelem. (Lužany.)

Mezi sebou žili prý Skřítkové v dobrém přátelství. Ptáti se Skřítka, jak by se mohlo ublížiti jinému Skřítkovi, nebylo radno. Nějaký sedlák v Bydžovsku záviděl sousedovi svému blahobyt, jejž mu Skřítek opatřil. Jednou otázal se svého pomocníka — Skřítka — jak by vypudil bůžka sousedova. Ten neřekl tak ani onak, ale odešel téhož večera ze stavení, spolčil se se Skřítkem sousedovým a škodili společně závistivému hospodáři, až schudl a pomátl se na rozumu. (Nový Bydžov.)

Skřítkové konali dobré skutky nejenom hospodáři, u něhož bydlili, nýbrž také lidem okolním; lakomcům však a sobcům se vyhnuli. Nějaký Šimon, ctihodný stařec, vystavěl mlýn na potoku, tekoucím z řeky Hal-štrovu, a s ním přišli do kraje dobří duchové — Skřítkové. Nosili zelené šaty a dlouhý, šedý vous splýval jim na prsa. Pomáhali, kde mohli a obyvatelům krajiny té dařilo se dobře. Když Šimon zemřel, bděli prý

u jeho mrtvoly a truchlili pro něj. Syn Šimonův nebyl dobrosrdečný jako