skový proutek, a ten se ujal. — Den před úplňkem zavolal Skřítka a žádal ho, aby přinesl smlouvu, že jest hotov s ním jíti. Diblík poslechl. Když se vrátil, vzal hospodář listinu, roztrhal ji na kousky a šlehal lískovým prutem Skřítka tak dlouho, pokud neslíbil, že mu dá pokoj a vystěhuje se na vždy z domu. Od té doby žil sedlák se svou rodinou spokojeně, ač mu Skřítek skoro všechno bohatství odnesl.16)

Úřad: Já dyž mám it někde do kancelářa, raci bych se vám do prsta ukúsla. Včílkaj je to všady na tem úřadě tuze přísný, třeba my toťkaj (nedávno). Jedeme vám s prasátkama do Hustopeč, certefikát sme měli, tož spěš bysme se byli smrti, jak tej pokuty nadali. Dojeda tam, odevzdáme certefikát a pane vám celu pětku pokuty sme moseli zaplatit a pro jakú hlupú věc, ani byste neřekli. Enom proto, že tá rybička (obecní pečeť, znak ryba) na tem certifikáte chybovala. Tož si to považte, néni to hlúposť, že to tam kmocháček zapomněli vyrazit, tolej pokuty. — No ja milá brachu, to néni hlúposť, ternu vy nerozumíte. Já taky mosím do kancelářa za svědka našemu hospodářovi, no ale já křivě svědčit nebudu, bár se mám u něho dobře. Platí mně 60 kr. na deň a kořalky, co vypiju. No, ale člověk mosí mět taky rozum, nemože furt slopat, dyž má prácu na starosti, no ale litr za deň sem přece zmohl. Chcél sem se z teho vyknítit, že sem nic neslyšel, ale usedli na mě, že mosím svědčit. Taky jak čert nerad tam půjdu. — A já už kór nerada, kde idu před těch pánů. Je to někde takový schaplavý (sápe se), potom se člověk bojí hubu otevřít a hlavně ani nic nepořídí. Ale dyž vás předvolajú, mosíte jit. Jak sem vám byla skrz tú nohu na tem sudě, obekli (osopili) se na mě: Osobo — přej — co nás darmo štraficírujete, co chcete, dyť vám nic néni. — Pánbínku milej, povdám, kdo ich štraficíruje, dyť já po níkem nic nechcu, ani sem neža-lovala, dyť to pan četník myslím spískali. Měli mě aspoň zavolat spěš, pokáď to nebylo zahojený. A tož bylo po sudě. Ale iďa dorn, sem si povdala, nic ti nedali a ešče se vyvadijú. Na těch úřadech by měli být samí dobří lidi, lebo raci ženský. S ženskú si člověk pořečnuje, řekne mu po dobrým co a jak a člověk ide s Pánem Bohem. U nás je ženská v potravním spolku, ďvě sú na poctě, jedna při tem delegrafu, a ideme k nim jak dorn, Ženská má holt ke všeckýmu srdce. — No enom ty ženský tak moc nevynášejte, sú to taky sanutě nekerý, dyž se vydařijú.