Pohled na Stochov od západu.

Dávná pověst hlásá, že tím místem požehnaným, kde sv. Václav se narodil, jest Stochov. Druhdy přijel prý kníže Vratislav a kněžna Drahomíra se svou družinou na hrad Stochov, aby ve zdejších lesích lovili. A aj, tu se Drahomíře narodilo nemluvňátko. A kdo bylo to nemluvňátko? Sv. Václav. Jakmile se to sv. Ludmila dověděla, nemeškala a na Stochov se vypravila. Z velké radosti, kterou pocítila, vzala jakýs proutek dubový, který v jednom konci tehdejšího hradního nádvoří zasadila, řkouc : »Na památku toho šťastného dne, kterého jsi mně, Hospodine, popřál se dočkati, sázím tento proutek s pevnou důvěrou v Tebe, že mně milostivě popřeješ i té radosti se dočkati, by jako to dítě právě svůj počíná život, tak i tento proutek v této zemi své nové žití počal.« A ku podivu ! Již nazítří nepatrný tento proutek množství zelených lístků zdobilo! Což když viděla sv. Ludmila, nařídila, by vodou, ve které sv. Václav byl koupán, každodenně proutek ten byl zalíván. Když vyrosil doubeček, na větévkách jeho sušily chůvy plénky sv. Václava ; chův těch. bylo mnoho — na sto — odtud prý jméno Stochov.

Dle jiného záznamu dub ten povstal z hole, kterou při narození sv. Václava chůva jeho do země zabodla, a která se pak ujala a zazelenala. Dle jiné ještě verse vypučel tento podivuhodný strom z kopí dubového, jež při narození knížete sv. Václava do země vetkl žoldnéř. Fr. A. Heber v díle: Böhmens Burgen . . . Prag 1848 vypráví na str. 69 sv. VII.: »Na Stochově světlo světa spatřil sv. Václav, zde prožil své mládí. Pastýř právě hnal své stádo kolem, když chůva vynášela vodu