@Sv312

Hospodářské stavení na býv. Stochovském tvrzišti. (Fotogr. Jindřich Koula )

z bradišté, v němž právě narozené dítě bylo koupáno. Uslyšev zpraví o narození dítka, vetkl svoji hůl do země a v prorockém duchu věštil : »Jako tato hůl vyžene kořeny, bude se zelenali a svými větvemi budt stíniti daleko široko, tak bude jednou zářiti sláva a čest mladistvého knížete na zemi.« Hůl se zazelenala, vyhnala větve a dosud listím se oblaci«

Ať již původ dubu je jakýkoliv, přečkal dlouhé a dlouhé věky — odborníci nerozpakují se čítati stáří jeho kolem celého tisíciletí — a korunou jeho zahrály bezpočetné bouře. Skoda, že tak starý pán nemůže nám vypravovati, koho všecko svým širokým rozvětvením v chládku po-hostií. Lid vůkolní zve dub ten ode dávna svatováclavským. Vlastní kmen stromu je nyní odumřelý, vydutý, že by v něm se mohlo stlačiti až deset lidí. Z kmene toho vyrostlá u země mohutná větev sama tvoří nyní mocný peň a má tolik větví, že statečně dosud dub ten vypadá Pro jistotu živý kmen dvěma železnými obručemi přitažen je k odumřelému otci kmenu. Objem kmene obsahuje přes 8 metlu. Mile vyjímá se vytesaná do dubu kaplička se soškou bolestné P. Marie.

Kůry z dubu užívali lidé v krajině Stochovské ode dávna jako léku proti bolení zubů. Proto s jedné strany je úplně oloupán. Mimo to dávno již asi shnila ruka, jež do dubu vyřezala srdce — a jiná — křížek. Také lid bedlivě sbírá žaludy spadlé s dubu a dává je na památku poutníkům i z daleka na Stochov přicházejícím nebo i růžence si z nich uplétá. Nyní poškozování dubu brání krásná mřížka železná se zahrádečkou kolem dubu, což štědří dárci s radostným srdcem pořídili.