Roku 1887 z milodarů pod listnatou věkovitou korunou dubu postavena byla lepá socha sv. Václava z hohckého kamene, zhotovená dovedným dlátem sochaře F. Kříže v Sulcu — a to opět nákladem zbožných a vlasteneckých dárců.

Dlužno podotknouti, že když určené povozy pro sochu sv. Václava se dostavily do Sulcu, shromáždil se tu lid u velikém počtu z okolí, by v duchu doprovodil krásně zhotovenou podobu sv. Václava. A když povozy jeti měly, vložen byl tamním lidem věnec a kytice na prsa sv. Václava. Květiny, které po devítihodinné cestě přes veliké parno do Stochova přivezeny byly, tak čerstvé zůstaly, že prý uvěřiti nelze. Po celé cestě očekávaly zástupy lidu povozy sochu vezoucí, kteréž když spatřili, obnažovali hlavy své. Když povozy ke Stochovu již blížiti se počaly, oznámeno to ovšem osadníkům střelbou z hmoždýřů a hlaholena zvonů. 1 spěchali staří, mladí, by spatřili sochu. Tu teprve viděti bylo radostné rozníeení všech přítomných. Obnažilo hlavu svou nevinné dítko, odhalil šediny ctné i věkem sešlý stařec. Rty všech oněměly — a srdcem táhla modlitba: »Nedej zahynouti nám ni budoucím.« Na VIII. neděli po sv. Duchu posvěcena byla socha ta monsignorem J. Kandlerem, rytířem řádu Františka Josefa a děkanem Slánským. Na památku toho rok co rok na neděli tu koná se sláva na Stochově, z chrámu Páně se ubírá k dubu průvod, kdež se koná přiměřená pobožnost.

Mimo to každoročně slaví se na Stochově památka přenesení ostatků sv. Václava ze Staré Boleslavi do Prahy, dne 4. března. Lid zbožně polibkem uctívá v den ten vzácné ostatky sv. Václava v pěkném reliquiářku starobylém. Nad to na pěknou hodinku po svatováclavském posvícení ode dávna ubírá se k večeru průvod s hudbou k dubu spolu s mládeží, jež na chvíli od tance ustala.

Dlužno jest zmíniti se, že oblíbený spisovatel Hrdina ve své povídce : »Pod Stochovským dubem« vypráví, že jeden kořen dubu sáhá až k Libušinu, druhý k Tetíau a třetí do středu země. Lid také vypráví, že podzemní chodba od dubu vede až k Novostrašecké kapličce Mariánské. (Zajímavo je, že před něco málo lety probořila se blíže dubu veřejná silnice a otvorem vzniklým po žebříku bylo možno slézti dolů a dále jíti.)