Kromě dubu víže se pověstí svojí k sv. Václavu na Stochově i studánka směrem k Tuchlovicům tak řečená Straka neboli S t r a č k a. Jednoho času vyjel si prý sv. Václav na koni; kůň počal kopytem svým hrabati, a hojný pramen čisté, zdravé vody se vyprýštil. Kůň ten byl strakatý a odtud jméno studánky, jež dříve byla trámy roubena, nyní pak je pískovcem obezděna. Dle jiné pověsti jel koňmo sv. Václav s Drahomírou právě, když zvoněno bylo pozdvihování. I slezl sv. Václav s koně a kleknuv dle křesťanského obyčeje, klaněl se. Pro to plísnila jej matka pohanka Drahomíra. Pří tom prý kůň zařičev, hrábl kopytem a hned tu vytryskl pramen hojné vody. Podání, že sv. Václav se narodil na Stochově, zdá se souviseti i se zasvěcením farního chrámu Páně k úcté mučedníka a dědice země české sv. Václava.

Ve Dskách zemských naskytlo se mi několik případů vyděděni synů a dcer, jež odůvodněny testatory tak obšírně, že vylíčen v nich kus života a utrpení našich předků. Podávám tuto některé ukázky hlavně z toho důvodu, abych upozornil na přehojný pramen pro zkoumání lidovědné, který prýští z toho množství kšaftů, ingrossovaných za více než 300 let do desk zemských.

Dne 5. října 1690 u přítomnosti svědků Ferdinanda Františka hraběte z Vrtby, Zikmunda Leopolda Šmidle ze Šmidu a Adama Maxe Ghanovského z Dlouhé vsi v domě svém v Novém Městě Pražském kšaf-toval hejtman kraje Slánského Jan Ondřej Kotvic z Kotvic a na. Hostouni: »To co by se mého nejstaršího syna jménem Johannesa O 11 y dotýkalo, toho mého nepodařilého a ve všech činech bezbožného syna mého tímto kšaftem a poslední vůlí mou příčinu spravedlivou mám podle božského přikázání a vyměření slavných práv ze všeho otcovského dědictví exhaereditisovati a odstrčiti, a to z příčin těchto níže položených. Ponejprve že jest nebožku mater svou vlastní (Alžbětu Eufrozinu Kapříkovou z Lesonic), dokud ještě živa hyla,Ji nectil, nýbrž hanebnými slovy (která se ani psáti nedají) utrhoval a han&l-, v její dlouho trvající nemoci ještě takovými nešlechetnými činy více těžkosti přidával. Za druhé po její smrti ještě mnohem hůřeji sobě provozoval a hned jak JMC. králi a pánu svému nejmilostivějšímu juramenturn fidelitatis vykonal, na to tiskl a mne nutil, abych jemu díl jeho po mateři náležející vydal, mne nanejvejše sužoval, na zdory co nejhoršího činiti mohl, jest konal, s čeládkou se bil, sekati a stříleti chtěl a ji rozháněl, tak že ani s pokojem hospodařiti a k hospodářství polnímu dohlížeti jsem nemohl, a když.