Ve Dskáeh zemských dne 12. listopadu 1743 vepsán kšaít sepsaný ve Verměřicích dne 18. června 1742, vedle kterého Adam Ferdinand Mladota zSolopisk a na Verměřicích chce býti pochován v chrámu Páně sv. Josefa v kapli sv. Barbory v Obříství u PP. Paulánů. »Co se ale tejče bohaprázdného a nešlechetného syna Jana Nepomucena Mladoty z Sol opisk 3tio natu, který proti mně jakožto otci jeho-a proti .přikázání Božímu zle, nešlechetně a neposlušně se choval, tak že ačkoliv všechno naloženo na něj bylo, tak že na žádný děti víc v tom slávu nejsem a býti nemohu tolik naložiti jako na něj, on ale k té nej-vělší potupě a žalosti mé a celé familiae živ byl, žádné otcovské napome-

Studánka sv. Václava „Straka" ve Stochově. (Načrtl K. P.)

nulí ani trest nespomahajíce, nýbrž v svém zlém životě prosequiroval a mne v těžkejch bolestech nemoci mé ustavičně na třetí rok trvající bolesti srdce přidával, který život předně pro mnohé vypisování a potupu familiae podscindiruji, nýbrž to, že on k hanbě celé familiae Mladotovské a mé jednu sloužící u mně děvku přes mou vůli a vší překážky ode mne jakožto nemocného učiněné na truc (jeho vlastní vyřknutí) za manželku sobě vzal a s ní se oddati proti vší mé protestací dal, pak dáleji falešný charta bianky s mým sekrýtem přitištěním i rukou imitirováním dělal, na ně se dlužil a tudy víc a více mně a familii celé k prostituci život hanebný a nepořádný vedl, kterážto nečest familii na věky zavěšena a k nevymazání jest, pročež . . . nadjmenovaného syna Jana Nepomucena z dědictví vyvrhuji a neschopného dědictví dělám a tomu nechci, by on nejmenšího po mně děditi měl . . .«