Na schodě.

Po svadbě sa donesly Křúpalce všelijaké řeči do uší. To ty žebrácky, vděčoňky, chtějaci věcéj dostat', chodily jak s treterem,316) dyž nede něco začuly. Šak sa praví: Nepovídaj žádném, enom starém vrátném, starý vrátný starej Bětě a Běta po celém světě. Stará »cukruška« donesla Křúpalce, jak Galétčena ju pomluva, že sa stěžovala před hosťama, jaké majú ze svaďbú vynáiohy a že dávala malé výslužky. A ona to zle nemyslela. Né, že by nepříla svadebníkom kúsek toho jeziva, ale to jí byio k smrti, toléj peněz naraz utratit', dyž byla zvyklá tak sa úzkobiť. Pořád! čítala, co by za to všecko bylo. A na výslužky rozdala, co měli, ani jím doma neostalo. Stěžovala sa s tým stařeně Hořélkovéj.

A šak sa ně zdálo o vajcoch a to přej je pomluva.

Ja, tom sa ty, cérko, nediv, obtěšovala ju stařena. Lidé musíja něco inluviť. Do sa oženil-bez řečí, pamatujež-i, a jak si stará, jak už moc pamatuješ. Byly řeči a utichly. A tož aj včil tak. Jak sa něco nového zmehne,317) budu zas o tom. A jakž nevěsta sa drží?

Ale, prosím vás, tetičko, bála sem sa já teho — a je to takové. Nevím, šak nic neumí. V poli takto ona je zvyklá dělať. Dělná robka je. Ale oprať neumí a uvařiť, jak by zmét318) — to tak ty zemňáky, a ty přesolí lebo nedosolí. Tá matka jí musela g ničem nevést Nechala sem jí dnes dětať pery,319) naschvál vám jich dám okoštovaf.

No, proč, móžú sa jesť, přichvalovala tetka, třeba sa jí pery hodně na jásna lepily. Tanu, takové sú jakési gladnavé320) jak mladý ořech. Ja, dyby člověk nezed horší zmjaty.32')

Ale dyž to zadarmo spraví, co by to nebylo lepší?

Dyž oni to na tom dědinisku ani tak neumíja. Můj sa kolikráť smíjál, chudák — Pámbu mu tam odpusť — jak býí dysi v Jasennéj u Ordáňů, tož tam na štrúdl322) rozkrájali jabka na štvrtky a šúlali323) ho na vozovéj plachtě. Neraz to vykládal. A ona, Maruša, sa při tobě naučí, co neumí; je mladá. Enom dyž sa budu měť rádi — ostatní to sa všecko poddá — a dyž si fa bude opovažovat a postúchať fa. De je láska, tam ide všecko dobře.