Já už sem sa dožvíčeho dočkala, dožvíjakéj změny v domě. Co sme přetrpěii, víme, ale, co na nás čeká, nevíme.

Tetka sa pobírala.

Vemte si našeho zemňáka, stařenko, pobízala nevěsta, vchoďaci do izby z hrncem.

Hořélčena si vzala pečeňák340) z vrchu.

Dyž sú letos takové jakési vodnaté, stěžovala si Křúpalka.

Ja, dobré zemňáčky, nedajú hladu mříť, přichvalovala stařenka, ukúsaci a fúkaía na rozpučeny pečeňák.

Tanu ze škrakú341) sa zíja, ale ze zelém už néjsú hlavité.342) Aj nám už hrubě klíja. A tož poďte s nama ! volala Křúpalka, dyž Maruša dávala na Stůl.

Rač Pámbu žehnať! Nechaía sem si trochu polévky masovéj od oběda, veť já želé hrubě nemožu. Zbúříja sa ně po něm hlísty.343)

Dyž ona tetka by také pořád' enom Zgarbom džgata, jak husám do gágora,344) ty má raci, a těm doma nedá nic, pravil Křupala, dyž tetka odešla.

Tanu dává, de vidí, že je věcéj třeba.

Ja, což sa budem mezi ně míšať. Máme ze svým zápasy.345)

Hanča přišla od pokludu, aj Jánka zavolali. Křápala sedňaci za stůl, zložíí ruky a říkal.346)

Křúpalce čím daléj nevěsta vchodila do lásky. Přiúčata sa dobře domácí práci, aj při řemesle už začínala pomáhat a v poli dělala taják kůň. Poindá si museli do zemňáků naptať347) a včil, dyž byia nevěsta, okonali to sami. A šak ten rok zemfláky daly věděť. Dyž byly takové sucha, sa to zle obdělávalo. Maruša hnala dycky štyry řádky a ostatní jí ledvá stačili ze třema. Ešče vedla maměnce zakopávala, třeba Křúpalka jí nedaia.

A, vy ste už staří, maměnko, pravila, a já su mladá, já móžu.

A doma kolikrát' Křúpatka jí teprú něco kázala, a už to bylo dávno udělané. Tanu trochu měla ešče selské zvyky, leč už domácněla v městě. Šak sa Janek nemusel za ňu haňbiť.

Ale už Jankovi přestalo kamarádem s tú mladú chasu ostatní. Celý týden nebyl nide krokem než po práci. Jak je to v téj pěsničce : Jak sa člověk ožení, nastane mu súžení, přestane mu do hospody choďéní. Ale šak Janek ani za slobodna hrubě o hospodu nedbal A včil ho tam teprú nic netáhlo. V nedělu choďúvát z Marušú g Machalom. Staří zas choďú-vali v nedělu na pole sa próiť — Křúpalka ve zlatém čepci, ešče po maměnce — a tož dycky až k samém večeru šli dóm. Hanča nedy šla s němá, nedy ju pustili s brstevnicama.