kritickému přijímání všech okolo se míhajících »novot«, bez zdravého výběru; jezdí se také železnicí, ale cestou ku dráze a zpáteční od dráhy jaksi už střízlivější rozvaha vítězí, nepřijímá se všechno šmahem, ale odvažují se pro i proti výhody i škodlivé stránky, nastupuje zdravější auto-kritika. Zbystřuje se soudnost, ale k promýšlenému výběru, s rozvahou zachovalé hrdosti a místního patriotismu. (Přirovnej poučné hovory na štaci!) — 3. IIstranní od silnice, pošty, nedostatek komunikací ni velluj í cích. Není tolik »vedlejšího« výdělku, Zhoř. sedláci nevydělávají vozbou klad, ani kočárovými výdělky, ale za to neutahají si také dobylek, mají vždy první všecku polní práci v čas hotovu, neučí se zase lehce vyhazovat peníze, nevycházejí ze své míry, nenosí knírů, ani nepijou vína červeného z plecháčů, nehrajou o škatulku cukroví a fíky, ale také nepřijde jich tolik na buben, jako tam, kde »dřevařství« svádí lehkomyslnější povahy i dělníka ke kořalce i »formana« — sedláka odvyká domovu, vštěpuje mu zálibu v přespolních jízdách a hospodském povalečství. Domů vracívá se takový lehkoživec jako írazista, omračuje povrchním výsměšným kritikářstvím, ale sám zlenošil a zpanštěl, a když »výdělky venku« přestanou, je zdemoralisován, vrhá se na »představenstvo« jako na dojnou krávu (obci ubírati není hřích, vždyť »obec nemá dětí!«), zlenivěl — a už to s ním jde s hráze do rybníka. Tak za mé paměti jen v mém rodišti, když se stavěla Františkova dráha 1870—1902, právě lehkými výdělky formanskými, přípřežemi, kladařením a j. v. přišli na mizinu a ožebračili se sami o své statky mnozí hospodáři a ještě jiní buď museli se vystěhovati anebo jen živoří dále. A to jsou potomci starousedlíků, v jichž rodu statky se držely 100—150 let, což v grunt, knihách Táborských jsem zjistil! Naproti tomu Zhoř svou uzavřenou polohou je odkázána sama na sebe a pokračuje. — 4. Není nákazy k nezdravým novotám, kde není v obci velkostatek. Tak zvaná »panská« či »vrchnostenská« míra, »panský loket sedlákovi nesvědčí«, čeleď selská zůstává zachovalejší, nevidí lenošivé »co neudělám dnes, počká na zítřek«, řemeslník pracuje sedlákovi na očích, kovář, kolář, zámečník, truhlář, tkadlec, bednář, krejčí, obuvník jsou většinou vesničtí synkové, poctivěji sousedovi pracují, za to jim soused zase pomáhá polní prací na jejich chalupách; kdežto kde jsou ve vsi velkostatky: »panská práce« je zlodějská. Nekazí podplatnost některých úředníků (»není službička, aby nebyla partyčka«!); nepodrývá mravnost blízkost vinopalny, ani pivovaru, každý se napije jen za své a v, čas sváteční, nesedá v hospodě, méně mudruje, ale je zvyklý spoléhati také jen na svou práci. — — V čém jeví se zachovalost Zhoři? Několik příkladů: 1. Návštěva školy je dbalá, 3/4 hodiny cesty v zimě, ale přece Zhořské děti chodí vždy pilně, doma zůstávají jen v krajních případech nutnosti: nemoci, nepočasí. Školu vychodí zpravidla až do 14 let, úlev nežádají, poněvadž lid je zdravý, zachovalý a ušetřený a obejde se v práci i bez dětí, jimž přeje existenční výzbroje školní. — 2. Kázeň Zhoř. mládeže je dobrá, děti jsou vážnější, solidní povahy, nemlsají, neklepán na sebe, jdou v pořádku do školy i ze školy.