jsou otužilé a žijí spolu družně, k čemuž je horor na l'/2 hod. cestě do a ze školy výchovným prostředkem, starší odpovídají za malé, stud pohlavní je nedotknutý, vědomí pospolitosti vyvinuté. — 3. Chasa, čeleď je stálejší, nepřebíhá, vyslouží od pohunka — až k vojně u téhož hospodáře, neopíjí se tolik. — 4. Sňatky jsou přiměřené, Zhořské dcerky jsou hledané hospodyně, manželství jsou skoro vesměs svorná, výminkářských processů není pamětníka, vůbec jest rodinný život čistší a mravnost i chování, i životní nazírání neporušenější. Není ve Zhoři koraly-opilce, schá-tralého žebráka doma, nepobuduje se žádný Zhořský rodák, co pamatuji, nikdy po okresních špitálech, ani nevídeňačí, žádná holka Zhořská za mých 30 let paměti neupadla v hanbu, nemanželských dětí je málo. Lid je rázu pevného, umí se pohotově ozvati o své, kupuje za hotové, a když náhodou obilí neplatí a rolník nechce »vyhodit je za lacino«, vypůjčí si hotové a v čas správně oplácí. Daně mají Zhořští vždy zaplaceny všichni, celá obec »od největšího majetníka — až do posledního pastejře« na jeden den; prvního dne ve čtvrtletí »před-stavenej mátám celou ves«, je pořádek v obci, starosta má řadu pochvalných dekretů od okresu i hejtmanství, není dluhů za obcí, není soudů. Zhořský člověk u soudu je výjimkou, neradi tam jdou a mají >respekt před pány«. — Požívají za to důvěry osobní, úvěru peněžního, (»co pak Zhořáci, těm se všude půjčí«) a jsou váženi.

Kašdý chlébíček má dvojí Jcůru. Po ruby vidíme ve Zhoři také: Přílišnou konservativnost, nedostatek pokroku i dobrého, nechtěli si stavěti školy, ač jim sám f farář Květ radil, postavili druhou kapli, na dluh, ač v ní mše sloužiti nemohou, jsou vůbec parádiví, vychloubaví, selskou pýchou i proti sobě vespolek mnohdy nepřístupní, sobci, uzavření a přespříliš vypočítaví. Citová stránka ustupuje na úkor celku rodinnému i obecnímu, číselné výhodě okamžité a často malicherné. Sami se neod-cizují půdě, to je pravda, ale zase také nemají porozumění pro záchranné akce národní. Nedůvěřují spolkům, nechtějí dáti na »Matici« ani na obranné »Jednoty« národní, nepřistupují k »Hospodář, besídkám< z přílišné uzavřenosti, každý si pořídí potřebné stroje sám, ale dohánějí se zase výsledky jeden druhého, tak že se tyto vady a chyby a nedostatky vyvážejí a vyrovnají.

Vnějšek a osobní ráz zachovalého Zhořského typu je čistota, úpravnost, spořádaný ústroj, pólo ještě starodávní střihy a tvary, pólo již městské, ale vždy své oblíbené barvy — »to v městě znají, co se ve Zhoři nosí«, mužští krátké spodní kabáty, holínkové boty, v zimě nejvíce »shrnovačky«, starší ještě modré pláště soukenné; ženské libují si v těžkých, trvanlivých látkách měňavých barev (»šanžán«, polohedvábí), šátky dobré hedvábné a dosti střídavě, svědčí o zásobeném výběru.

* II Zvláštnosti jednot, samot, pazderen, rybařen a pod? Odloučenost podmiňuje samostatnou sebevýchovu. Samoukové ve všech řemeslech! Každý si umí všecko urobit! Jsou písmáci z dlouhé chvíle. Navštěvují se jen zase z jednoty nejbližší, celou zimu do vsi jen do kostela, jsou málo-