1. Původ vodníka odvozují a přičítají lidé z jižních Cech boji mezi dobrými a zlými anděly. Když tito z nebe svrženi byli pro svou pýchu, padli někteří na skály a do lesů a to jsou diví muži, kteří do vody, to jsou vodníci čili hastrmani. Že sami zbavili se věčného štěstí a blaženost, nepřejí téhož blaha rozumnému tvoru, člověku a proto, kde mohou, mu škodí. Utopí-li hastrman člověka, schová duši jeho pod »ve-skrejpku«, aby nemohla do nebe, aby nemohla býti věčně šťastna.

Velešín a okolí.

Však i jinou příčinu jsoucnosti vodníkovy lid udává. Byli to prý samovrazi, kteří se na hřbitově nesměli pochovávati. Co se toto děje a sv. biřmování se koná— není prý více vodníků.

Velešín-Kosov u Kam. Újezda.

2. Jaký jest vodník, popisuje Matoušova zeLhenic, která šla jednou, jak sama vypravovala, kolem jedenácté do mlýna pod městečkem. Gesta do mlýna jest kolem rybníka nyní již vypuštěného. Přicházejíc k rybníku, spatřila najednou na hrázi jakéhos člověka. Přišedši blíže, viděla, že to má hlavu jako náramně velikou palici, oči vypoulené jako pěstě a tělo maličké. Nemohouc již jíti zpět, šla strachem kolem tohoto člověka, kterého křesťansky pozdravila, ale který jí nepoděkoval. Ohlédnuvši se, viděla jíti tohoto člověka za sebou ; byl to hastrman (vodník). Strachy shodila s ramenou nůši a dala se na útěk do mlýna, kde strachy omdlela. Když ji přivedli k sobě a příčinu toho se dozvěděli, šli, aby také viděli vodníka, ale neviděli. Nákří-Netolice.

3. Jako myslivce se »zeleným vyložením« viděl vodníka jiný ze Lhenic u Netolic, který vedl vodníka po jeho přání až k jednomu rybníku, kam mu byla žena jiným vodníkem zavlečena. — Jeden obchodník ze Lhenic, či jak lidé kočovným obchodníkům říkají, kramář, obchodoval se svou ženou až v Rakousích, kde za mýdlo a nádobí dostával výměnou len. Jednoho dne se jim následující přihodilo: Kde se vzal, tu se vzal cizí pán, který měl »zelený vyložení« jako myslivec. »Doved bys mě do Vltavic? — »Doved,< zněla odpověď, »jen dyž budu mít dobře zaplacíno.« —- »Dobře budeš mít zaplacíno,« řek' cizí pán. — »Ženo, di sama do vsi prodávat — já pudu s tímhle pánem a potom přídu za tebou.«

Obchodník šel s cizím pánem. Když došli na vrch, tu mu řek' cizí pán : »Doveď mě v pravo k tomuhle rybníku.« Obchodníku to bylo divné, ale vedl ho tam. Na hrázi cizí pán si sedl, zaplatil mnoho svému průvodci (vypravující již nevěděla, mnoho-li prý dostal za to, ale dostal prý moc peněz) a řekl: »Dívej se, co se bude dít!« V tom skočil do ryb-