nika — voda začala se znova vařit — bylo slyšet chlepoly, chlepoty pod vodou, jako by se tam někdo pral. Cizí pán se zeleným vyložením byl vodník — přišel si pro svou ženu k vodníkovi onoho rybníka, který mu ji odvedl. Nákří Netolice.

4. V Týně nad Vltavou býval řezník L., který dosud žije. U toho byl tovaryšem řeznickým jakýsi Voháňka, muž velký a silný. Kdysi stoje Voháňka v krámě a sekaje lidem maso, zpozoroval malého mužíčka v zeleném kabátě, kterého nikdy v krámě neviděl. Bedlivě ho pozoroval a tu viděl, že mužíčkovi kape ze šosu voda Ihned prý poznal, že je to hastrman a umínil si něco mu provésti. Když mužíček zůstal sám v krámě, ptal se ho tovaryš, maje kus masa na špalku, co si přeje. Na odpověď, že maso, řekl tovaryš: >Jen si ukažte, kde chcete a já vám useknu, < Mužíček přistoupil ke špalku, natáhl ukazovák a položil na masQ. V tom ale tovaryš fik ! a uťal hastrmanovi ukazovák.

Hastrman nečekaje na maso, rychle zmizel, slibuje tovaryšovi pomstu.*) Tovaryš ovšem od té doby vyhýbal se vodě, ale pomstě hastr-manově neušel. Po čase jda po vesnicích na koupi, koupil od sedláka berana a několik ovec. Když šel z domova nepršelo ; ale mezi tím, co chodil po vsích spŕchlo a tak všecky kalužiny se naplnily. I musil hnáti okolo podobné kalužiny. Sotva přihnal ke kalužině, beran hupky ! tam a ostatní ovce chtěly za ním. Tovaryšovi však se podařilo obehnati kalu-žinu neboť byla malá, ale beran v kaluži se utopil, ač snadno ji mohl přejíti.

Tovaryš potom vypravoval, že viděl ve vodě šklebící se obličej mužíčkův, který maso u něho kupoval. Od té doby umínil si, kdyby ještě hastrman přišel, že si s ním už zahrávati nebude. Týn n. Vltavou.

5. Jako malého chlapečka v zeleném klobouce a zeleném kabátku viděl hastrmaňa jiný svědek. Když byl táta můj malý chlapec, vypravuje jedna stařena, pásl u Českého Krumlova voly ; ti začali najednou utíkat, neboť mezi nimi prošel malý chlapec v zeleném klobouku a zeleném kabátku — vodník.

Košov u Kamenného Újezda.

6. Ve farském rybníku na farském trávníku ve Velešíně bylo vídati prý na šibenici hastrmana, jak si česává vlasy. Měl zelený kabát a červené kalhoty. Velešín.

7. Jako malého chlapečka v košilce viděl hastrmana v noci jeden pacholek**) jeda z města domů. Náš pacholek, vypravuje Vít Mráz, jel z Budějic (Č. Budějovic) v deset hodin v noci domů. I viděl v tom rybníce pod Velešínem (»U jednoho rybníka«) jak tam sedí chlapeček v košilce na šibenici a pláče. »Z ... chlapče,« zaklel pacholek, »kam