se svatým obrázkem, poznamenala sem se křížem. Na vázání, pod nímž teprve hodně daleko voda byla, mrskala se veliká ryba. Otřásla sem se a eště víc, dyž ryba, vodník, spadla do vody. Borovany.

14. Hastrman promění se někdy také ve vrány, nebo zajíce nebo tele, mimo to prozrazuje se též velikým větrem.

Tvaroh, chalupník z Holkova u Velešína vypravuje: »Dyž som byl tak vejrostek, šel som jednou v noci do Velešína pro babu. Dyž som šel s kopce k mostu, tu som viděl, že po stromech poletujou vrány — tu zas běží zajíc a když som přišel k tej velkej lípě blíže městečka, stálo na silnici mizerný tele. Som si myslel: som já hovado, dyž já ženu to tele pořát přet sebou — odjinad to nemůže bejt než z Holkova. Ačkoliv som je předtím před sebou neviděl, přece som tomu věřil, neb som měl trochu v hlavě. Ale dyž som přišel k rybníku, naproti tej šibenici, tu se streh vítr a tele vyskočilo a spadlo do vody za šibenici. A poněvadž voda vyplískla až ke mně na druhou stranu silnice, já se lek' a som uprašoval domů, co mně nohy stačily a bábu som už nechal « Holko v u Velešína.

15. Hastrman promění se také ve chromého zajíce; tím jest oklamán chodec tak, že se spustí za chromým zajícem, aby ho chytil. Ten však nepozorovaně se blíží k vodě, aby svého pronásledovatele utopil Když byl můj otec malým chlapcem — povídá Vít Mráz z Velešína — vzal se mu na zahradě (v Chodci) chromý zajíc, který stále před ním pobíhal, tak že ho dostal až blízko k potoku, který byl hned za zahradou. Ale v tom ho matka volala k snídaní, které to vypravoval. Řekla mu, že to byl hastrman, který by ho byl zavedl k potoku a utopil.

Chodec u Velešína.

16. »Dyž som byl malej chlapec« — povídá stařec, Vít Kadlec ze Zahorkojíc*) u Černice — »tak som pás v lese voly; nedaleko byly rybníky. Když som tam přihnal, tak tam byl vždy zajíc a nikdy som ho nemoch odehnat, ať som na něj házel hroudy nebo proti němu práskal; on se postavil na zadní nohy a nikdy neutíkal. Pás som tam vždy za několik dní asi třikrát, a on tam dycky přišel. Potom se stratil a nikdy som neviděl, kam. Jednou sme tam pásli tři kluci a ty pořát chtěli koupat voly a já nechtěl, no ale dal som si přece říct. Zahnal som tam voly, ale ty tolik větřily, dyž plavaly přes rybník a nebylo je vidět jen za fucy. Strachem vylítly z vody ven, a potom bych je byl za žádnou cenu nebyl dostal do vody, jak se bály.« Zahorkovice u Černice.

17. Jedna stařena viděla hastrmana v zajíce proměněného, který však hned dôvody skočil, jakmile ho poznala. »Dyž som byla malý divče a kopala som s mámou jednou brambory, tak sme viděly zajíce hastrmana, jak utíkal k potoku k nádržce. Dyž nás viděl, že sme ho poznaly, udělal blunk do vody, až voda na tři sáhy vyplískla.«

Třebonín u Zlaté Koruny.