18. Vdova Dvořáková vypravuje, co zvěděla od své matky. V poloce pod Zvíkovem (ves u Velešína) pobíhal jednou zajíc kolem tůně. Byl to hastrman, který v této tůni brzo na to utopil chlapce, který se tam koupal.

Velešín.

19. Táž vypravuje, jak hastrman »u Jednoho rybníka« se proměnil v bílou slepici a brzo jejího bratra tamtéž utopil. >Hrabaly sme — vypravuje táž — oves »pod Nemečkovejma« když tu najednou vidíme bílou slepici, jak pořád a pořád nepokojně pobíhá kolem »Jednoho rybníka«. Byl to hastrman, který brzy na to utopil v Jednom rybníce mýho bratra«.

Velešín.

20- Za ovci proměněného vodníka slyšel po bekotu jeden krejčí. Zle by byl pochodil, že pokřikoval po ovci, kdyby nebyl utekl. Můj děda mi povídal, vypravuje šestaosmdesátiletá stařena, Anna Šindelářová, kerý byl vyučenej krejčí, že šil jednou v Pořešíně a šel hodně pozdě večer domů. I slyšel bečet »ofčičku«. Myslil, že ji paslejř zapomněl. Volal tedy na ni: »Šibal béé-béé, šibal béé-béé. Pocem malá, poť, já tě dovedu domů.« Jak to vyřek', takto bečení přestalo, ale stal se veliký hukot jako od koňů. Dědu obešla hrůza tak, že se dal na útěk. Jen skočil do domu a zavřel dvířka, dyž ten hlomoz byl na dvířkách a křičelo to na něj: »S Bohem 'si se radil, žes útek, nebo bych tě byl utopil!«

Výheň u Kaplice.

21. Hastrmana-štiku chytili sediaci v Polžové u Trhových Svinu. Když se vehnal dobytek do rybníka na návsi, byl zase jako bleskem venku. Tak se plašil a ne a ne do vody! Sediaci vypustili ledy rybník, aby hastrmana, jak se domnívali, chytili. A chytili ho! Byla to veliká štika, kterou tam někdo nasadil a která hledala potravu, jak jen něco do vody přišlo. Polžov u Trhových Svinu.

Chodívá »domácí oheň« po stavení a neuškodí. Když se na něj nekřikne, vrátí se pokojně zase tam, odkud vyšel. V Heřmanicícb u Lanš-krouna spatřil hospodář vyjíti z peci (studenej zamodralý plamínek, jenž vystoupil po schodech na půdu, pochodil po seně a nezapáliv, zase do peci se vrátil. (Několik svědků stvrdilo, že zprávy o domácím ohni slyšeli.) Zprávě této podobna jest tato zaručená událost. Asi r. 1850 šla Kristinka Žebrákova z Čelákovic, panská v zámku Jirenském, po schodech zámeckých a spozorovala, že za ní jde modravá koule ohnivá. Uleknuvši se, utíkala vzhůru, ale koule za ní. S křikem vrazila do dveří pokoje. Koule hned za ní, vrazila za hromového třesku do stěny, prorazila zeď, vnikla do sousední stáje a zabila tam dvě krávy.