musí příbuznost pohádek těchto a pohádek laponských. a podává výklad rozšíření pohádek slovanských z krajin arktických na jih stěhováním lidu arktického na jih, když změna klimatu a životních podmínek na severu k horšímu přinutilo obyvatelstvo těch krajin, aby táhlo dále na jih. Na to podává obsah laponské pohádky Dítě slunce a přirovnává ji po některých stránkách ku pohádkám Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Tři citrony a hornolužické Janek a Hanka a benátské Král Krkavec. Podobně přirovnává druhou pohádku laponskou Syn Pissův a Passin s pohádkami typu Tří zlatých vlasů Děda Vševěda. Po zmínce o třetí pohádce laponské Dcera slunce podává úplně laponskou a moravskou o Budulínkovi a-^při-rovnává je na vzájem podobně jako jinou laponskou píseň ; v jistých podrobnostech přirovnává ku polské o Piecuchovi a konečně přirovnává, podávaje pohádky zkráceně, laponskou O obru, jehož život byl zavřen v slepičím vejci, a srbskou o Careviči a zmiji a ukazuje, že tyto dvě posléze jmenované jsou totožné.

Úvahu tuto zakončuje autor kromě jiného poznámkou, která slouží ku vysvětlení základnímu celé jeho práce a příslušných myšlének. Má za to, že před více než sedmdesáti tisíci lety ponebí sibiřské bylo mírné a severní kruh polární že byl středem vzdělanosti lidu plemene turan-ského, podobného nynějším Samojedům, po němž jakož i po teplejším ponebí toho kraje zůstala nám památka, arktický mythus solární (!?J

Ku čtyřem částem knihy přičiněny jsou ještě dva přídavky. Jeden, první jest překlad řeči hlasatelovy z básně laponské »Syn Pissův a Passiin«, o níž učiněna dříve zmínka, pocházející dle domnění z doby prastaré. Druhý jest seznam pohádek ze sbírek D. G. Bernoniho, které ukazují příbuzenství s podobnými slovanskými.

Tím obsah knihy je vyčerpán, a podávám stručný o ní svůj posudek Kniha je psána na základě velmi podrobných studií vůbec a na poli slovanských pohádek zvlášť. Myšlénka, že pohádky lidové mají význam allegorický a jsou poetickým vylíčením zjevů přírodních, smrti přírody mrazy zimními a tuhostí, a obrození přírody k novému životu jarem, není myšlénka nová, a pokud běží o český příspěvek k tomuto kusu studia folkloristického a jeho literatury, ukazuji ku pěknému výkladu K. J. Erbena pohádky Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Nová myšlénka, smělá, fantastická je ovšem to, co praví autor o arktickém původu našich osmi pohádek z prvotního arktického solárního mythu ročního. Právem myšlénka ta bude se zdáli zvláštní a příliš odchylnou od mínění a dohadů dosavadních. Autor snaží se uvésti na důkaz pravdy svého tvrzení důvody takové, že jsa jimi veden, dospěl ovšem podivného a neudržitelného závěru již uvedeného.

Originální jako myšlénka o původu arktickém našich osmi pohádek a také jinonárodních pohádek obsahem totožných a příbuzných jest i myšlénka grafického znázornění dějů vypravovaných na všech tabulkách a podrobného časového rozdělení dějů na jednotlivé dny, týdny a měsíce. Aspoň pokud o slovanské pohádky jde, nic podobného dosud nebylo.