Někteří místo zboží (vorkaufu, tovaru) propůjčují se ke službám a práčem, jsou to : drátaři, brusíři, parapláři, pilkaři, šindeláři, nunvaři (míškaři), myšaři (traviči krys), baňkaři, (sázejí baňky = pouštějí krev, jak dosud se děje tu onde na poutích). Někteří zase zboží sami kupují nebo vyměňují, jakož jsou hadrníci a vlasaři. Židé dosud skupují peří, kožešiny, starý cín, měď nebo mosaz a j.

Nejzajímavější nárůdek jest třída pravýc*h kočovníkův a toulavých »umělcův«. Sem náležejí: cikáni (kotláři, koňaři), komedianti, medvědáři; dále písničkáři (zpěváci jarmareční), šumaři, harfenisté, kolovrátkáři s »planetou« i bez »planety«, harmonikáři (s ústní nebo tahací), kartářky a hádači. Nejtypičtější figury podomního obchodu — židé — stále méně se objevují (vyjma jakožto obchodní agenti, v čemž opět zaujímají přední místo), zařizujíce si raději pohodlnější a výnosnější obchody pevné, které ostatně již i dříve měli.

I co do původu jeví se mezi domovními obchodníky bohatá rozmanitost. Kromě lidu domácího z různých krajův českých (krajkáři od Domažlic, hračkáři od Poličky, hrnčíři od Svratky a j., pilkaři a vyra-bitelé pletených klobouků od Jeleního, loubkaři od Sázavy atd.) cestují hojně moravští Slováci a Valaši, uherští Slováci, Ghorvaté a Slovinci, Bosňáci. Z jiných národností setkáváme se mimo židy nejvíce s Němci, z nichž typičtí jsou Tyrolané a Chočevjané, dále s Vlachy (obrazy a sošky), něco málo s Maďary, velmi zřídka s Turky nebo Armény, více s Rumuny a cikány.

Druhá polovice 19. století vyvolala v našich zemích nová odvětví podomního obchodu a jeho sluhy, jižto mimo uvedené »bosňáky« jsou : sklínkaři (Slováci), klempíři (též Slováci), octaři (Slovinci), sirkaři, sýraři, kolportéři knih (ač i dříve již se roznášely po poutích a po jarmarcích kalendáře, pranostiky a různé »kroniky«), jednatelé se stroji šicími, pletacími a — zvláště pozoruhodno—»hracími obrazy«, s velocipédy, šperky na splátky, bankovními agenty atd., z nichž nejvíce nám uškodili »obchodníci se starožitnostmi«.

Účel tohoto článku však jest vzpomenouti na některé zaniklé obchodníky podomní a vybaviti s nimi spolu v paměti upomínku na dobu, pokud život národní, jemuž dělali přiměřenou stafáži, proudil ještě svým starým během, vyznačoval se svou svérázností oproti nynějšímu životu všeevropskému, všecky zvláštnosti národopisné dusícímu a vyrovnávajícímu. Podotýkám ještě, že nemám na mysli živnostníky, kteří zanikli již ve středověku a době jemu blízké. Mne vábí ulice nebo náves z první polovice století XIX.

Obchodníci této doby lišili se od nynějších již tím, že často tovary své hlasitě vyvolávali, ba, co dím, vyvolávali, oni zpívali, což tehdejší zpěvné době bylo zajisté velmi přiměřené.

Hle, tu jede městečkem nízký, avšak těžký povoz. Všecek je pokryt bílým prachem, i ta nízká pólo odhrnutá plachta. Zavalití koníci namáhavě táhnou a podle nich klátí se na unavených nohou muž, pošvihuje bičem a z hrdla jeho ozývá se v přestávkách temné, daleko se rozléhající