plátenkář na zádech za 600—800 zl. zboží, myslíval si něco o sobě a každý mu nebyl vhod.

Podezření oprávněné vzbuzovali konečně kartářky, zaříkávači a čaroději. Znali své lidi a neprohlásili se komukoliv. Kartářky ovšem měly spadeno hlavně na ženské pohlaví, kteréž toužívá zvěděti tajné věci. Zaříkávači a čaroději pak vyhledávali lidi pověrečné, jichž bývalo dost. Zaříkávali nejen bolesti a neduhy lidské i u dobytka, ale hlavně pomáhali proti »uškození«, když toliž někdo »užitek od dobytka bral« (t. j. mléko odčaroval, tak že dobytek nedojil). Tu zaříkávači za dobré zaplacení škůdce vypátrali a potrestali. Bláhovější snad ještě byli lidé, kteří uvěřili nabídkám čarodějů slibujícím, že jim pomohou najíti poklad, nebo že budou »citovati« zlého ducha, který jim pak peněz dle poručení přinese. Tento dvojí »obchod« jest arci v nynější době v úplném úpadku. Nicméně pro zajímavost dám o něm z doby, kdy se mu ještě dařilo, zajímavé doklady na jiném místě »G. L.«

Husy. To je tuze dobrá věc v hospodářství, ale dycky se to nevydaří. Jednu mě hus sedí na patnásti vajíčkách, na patnásti, dušičko, a všecky dobrý. Já jak hlúpá, štípu si dříví na prahu a tým bucháním se všecky do jednoho podusily. Ale lidi milí! Lelíky (copy) bych si sama sobě byla vytrhala zlosťú a lítosfú. — Prám, ste, švagrová, takovej mudrc a nevíte ani, že se nemá buchat, dyž slípka lebo co sedí na vejcách. — Co bych ale nevěděla, ale jak se říká: Múdrej dyž chybí, nechybí málo. Tož tak. — Strýčku, ná, proč vy jim dříví nenachystáte, to patří předce mužským. — Milá brachu, neznajú ty ženský. Dovezete dva metry, zře-žete, poštípete a oni pálijú v revanč. Jak živ to neudělám. Dyž se s tým mosí sama ohánět, naučí se šetřit. — Vidiš si ho. Nepřiložím, neuvařím, to dřevený uhlí hoří, leda aby čert za zlý neměl, mosíte pomáhat dřevem. — Ba řekni, oheň už praskoce, a ty teprú stavjáš hrnce, letíš ke kupcovi pro krúpy, no, jak říkávajú: dlúhý vlasy, krátkej rozum. — E, dyť ty ženský, strýčku, za chvilku se vám mužským vyrovnajú. — Jakživy nebudu chytřejší, jakživy!

Zajatý husy. — Opravdu, esli je člověk dobrej enom trochu, šak z teho má holú škodu. Tož sme na Trkmanskej zajali Smolíkom husy, bylo jich osmnást húsat a dvě stárky. No, tož beztak toho spuco-valy hodně, málo ne, ječmen do půli spasenej na tej ploščině. Z vrchu na Kopci zasej ho pucujú husy z dědiny, tož tam velice nic nezbyde. Francek dohnal teda ty husy na dvůr, šak hned1 ráno a tak sme jich tu měli do Božího večera. Just sme dovezly s kravama požínky, a tož beztak,