Jihočeské pověsti.

Už víc než před 100 lety žil v Zataví u Písku jeden člověk, kerej doved hezky hrát na dudy. Chodil tak po vokolí a hrál. Jednou pozvali ho do Malej Nepodřic, aby tam hrál při ňákej veselce. Hosti byli veselí a dudák tam zůstal přes půlnoc. Dyž vodešli, dudák se dal na cestu domu, protože měl někam jít druhej den. Bylo to v zimě. Sněhu bylo moc, k tomu se dudák drobet podnarazil (podnapil); zabloudil a místo domů, šel k řece. Bylo mu smutno, začal si tedy dudat písničku k Panně Marii." Najednou, kde se vzal, tu se vzal černej pán; poklepal mu na rameno a řek mu: »Bratře, tu nehraj, zahraj mi tuhle: Řípa, řípa, řípa, křen! hezky děvče s vrkočem!« Ale dudák neposlech a hrál pořád svou. Dyž nemoh s ním ten pán nic svést, vystoup na nejvyšší balvan na skálu a řek mu s hrozným smíchem: »Vobstal's dobře!«

Tím se dudák polekal a z čerstva se dal k domovu lesem. Najednou propadla pod ním zem a von spad do jámy ; tam byl chycenej vlk. Dudák už myslil, že je s ním konec, proto začal taky nejčko hrát svou písničku. Vlk si sed před něj a dyž dudák přestával, začal na něj vrčet a cenit

zuby. Proto muäel dudák hrát až do bílého dne ; ráno ho našel hajnej, protože z daleka slyšel dudy a vrčení. Viděl dudáka jak sedí v koutě, voči má v sloup a prsty jakž takž mu šly po klapkách.

Zabil tedy vlka a dudáka doved domu ; ale dudák dlouho nebyl živ a vodešel na onen svět. Ta jáma je asi 8 metrů hlejbky a 12 šířky. Říkají tam vlčí jáma. Tam kde seděl čert, je na balvanu díra, kerou vyseděl a říkají tam čertova homole. Pověděl Fr. Smola.

Dle jiného variantu z okolí Protivína dudák spadl do jámy a tam před vlkem hrál do rána, až ho hajný osvobodil. Ale o čertu neděje se zmínka.

U Krče za starodávna dobejvali stříbro. Eště sou tam jámy, ale sou zasypaný před vojnou třicítiletou. Ti havíři chtěli si postavit kapličku za Těšínovem ; ale dyž vezli kámen na oltář, von jim spad zrovna na tom místě, kde stojí nejčko kostel. Dyž s ním nemohli nic pořídit, postavili si kapličku v Krči; kamení nechali za Těšínovem na vrchu. Kaplička byla zvětšena na kostel.

Dyž tenkrát v těch vojnách za starodávna byli tady taky Francouzové, došlo taky k řežbě u Zaháje. Francouzové dostali; tu dyž jeden utíkal, klel a nadával. Našel tam kámen a na věčný časy napsal na něj: