čátkem tohoto stole'.i, syny své, to především, než se ještě po městě ohlédli. Práh ten pak bylo každému nastávajícímu studentíkovi zbožně políbiti, neboť prý od něho matička Praha jméno a původ svůj vzala. Takž vypravoval nám starý mistr tesařský od Peruee, jménem Kýbal, jehož počátkem našeho věku otec jeho sem na studie přivedl a který pak na vojnu odveden, prodělal Napoleonské války, načež teprv zdědiv po otci živnost, původního řemesla svého zas se chopil. Nic mu nevadilo, že původní práh byl dřevěný, tenť ovšem byl trvalejším na věčnou památku vyměněn, ale to místo zdálo se mu nejposvátnějším z celé Prahy, tak že měl slzy v očích, když na první svůj vlastenecký polibek prahu Libušina vzpomenul. Snad někdo ví, kam se mramorový ten stupeň poděl, a leckdo snad o tomto podáni něco bližšího dovede nám připomenouti. (N. Listy č. 24. 1882.)

3. Kamenný stolec vévodů českých. Na rovině před Vyšehradem stával .u pramene Jezerky již od času kněžny Libuše z kamene vytesaný stolec, na němž byli vévodové čeští ke vládě nad zemí Českou dosazováni, na památném místě tomto byly také od pohanských Cechů sněmy prý konány a po smrti každého panovníka volen zde jiný, jemuž pak od vladykův a lidu věrnost přísahána. První byla prý na kamenném trůně nastolena kněžna Libuše a po ní manžel její Přemysl, jenž byv od lidu ke vládě uznán, na stolec tento v knížecí čepici a v lýkových střevících dosedl,

Socha havíře z r. 1665 v kostelíku P. Marie v Poděbradech, (viz str. 385.)

maje přes plece koženou selskou brašnu jakožto znak svého bývalého stavu rolnického. Tuto čepici Přemyslovu, střevíce i brašnu musil každý nově volený vévoda český při nastolení svém na se vzíti, aby pamětliv byl toho, že z rodu Přemysla oráče pochází. Po zavedení důstojnosti královské nepovědomo, kam stolec ten zmizel. Srv. Hájek.

4. Železná koruna Libušina. Známa byla horlivě roztrušovaná pověst o dávném proroctví Libušině, kterak prý se v Cechách všem utlačovate-