Z toho všeho, co jsme tuto pověděli, jest zřejmo a patrno, že robota na panství Pelhřimovském nebyla tak tuze těžká a nesnesitelná, jako vůbec všady, kde vrchnosti byly obce městské. Pii řízení se dalo s »městskými pány« spíše něco ujednati a smluviti nežli s pověstnými správci a vrchními vrchnostenskými

Jest tedy s podivem, a starému Fuchsovi bylo již nápadno, proč se sedláci také na panství Pelhřimovském bouřili. Poznamenávat na konci výčtu jednotlivých dávek, jež byli robotníci na Pelhřimovsku povinni odváděti, že se vícekráte o to pokoušeli a vynasnažovali, aby ta břemena se sebe střásli. Poprvé se to stalo r. 1713; tehdáž totiž přestoupil sedlák Matěj Böhm, jinak Venus řečený, ze Stridence*) v Čáslavském kraji na Pelhřimovsko, kde byl přijat za poddaného, ale zle se nové vrchnosti odměnil. Podněcoval poddané, působil mezi nimi jítření a sbíral mezi nimi příspěvky na penězích. Když už měl slušnou hotovost pohromadě, odebral se honem do Vídně, kde se mu podařilo dostati se až k samému císaři Karlovi VI., i podal na vrchnost Pelhřimovskou obšírnou žalobu, v níž bylo křiklavými barvami vylíčeno, jak hrozně jsou tamní robotníci utiskováni. Žaloba ta smělá byla z císařské kanceláře s uspíšením poslána na místodržitelství do Prahy, a odtud bylo nařízeno krajským kommissařům, aby se bez meškání odebrali do Pelhřimova a věc vyšetřili, jak nejzevrubněji možno. Ti úkol svůj vykonali skutečně, a to se vší přísností, jen že poznali a se přesvědčili, že obžalovaná vrchnost Pelhřimovská nežádá na robotníeieh nic, nežli co ode dávných dob bylo jejich povinností, i ustanoveno novým nálezem, že při tom i.nadále má zůstati. A k tomu všemu po neoprávněné obžalobě následovala zasloužená pokuta. Zámožnější ze sedláků, kteří se dali řečeným buřičem svésti, byli odsouzeni zaplatiti veškeré výlohy — ovšem nemalé — jež byly s vyšetřováním tím spojeny. Venus čili Böhm pak byl odsouzen do žaláře a byl vězněn nejprve v Pacově, potom také v Pelhřimově, aby ho mohli sedláci viděli. Trest jeho byl dosti dlouhý, neboť trval půl léta, kteroužto dobu vykonával odsouzenec některé práce obecní v okovech.

Druhé vzbouření selské na Pelhřimovsku se stalo r. 1742, když vtrhli do Cech Francouzové, Bavoři a Sasíci, aby dosadili Karla, vévodu bavorského, za krále českého. Aby si získal mezi lidem tím více přízně a náklonnosti, dal prohlásiti král francouzský Ludvík XIV., že robotu v Cechách nejen zruší, nýbrž že i z lidu poddaného učiní samý lid svobodný. Aby tedy lid selský poněkud byl uchlácholen a nedal se klamnými těmi sliby sváděti, prohlásila císařovna Marie Terezie zvláštním patentem, aby bylo roboty umírněno a lidu poddanému uleveno. Avšak dobrý ten úmysl nepotkal se se zdárným úspěchem. Lid byl tím jen ještě více podrážděn, tak že nechtěl konečně ani pracovati ani platiti. Příkladu toho, který se rozšířil dříve jinde po Cechách, chytili se i sedláci na panství Pelhřimovském a v čelo jejich se postavili mlynář z Hodějovic a sedlák Hanek z Bácovic. Marně jednáno s povstalci o smír po dobrém. Nezbylo