str. 406

Bystrý talent pozorovací, jímž obdařen jest český- Horák z Posázaví a Poželiví, vystihuje vlastnosti a vady měšťanů blízkých městeček a měst, s nimiž občas do obchodního styku přichází. Poněvadž však, jak uvedeno, jest pravidelně téměř v každém mírném rozsudku poctivého práva Křiv-soudovského z věku XVI. a XVII, »vždy vůle člověka nakloněna jest více ke zlému nežli k dobrému« — proto i v tomto směru náš Horák, jsa nejen pod vlivem této vůle, nýbrž maje mnohdy i trpké zkušenosti z návštěvy města, jest posuzovatelem bezohledným. Na doklad toho budiž uvedeno, žeť nazývá lid náš: Ledeč »klepavou«, Zruč »soudnou«, Humpolec »chlubným«, Čáslav »prkenou« a Kutnou Horu čili prostě Horu »namlouvavou«.

Říkání žáků o sv. Řehoři.*)

Podává J. Milota.

Na mě 'ste to, páni, dali — co pak 'ste si to smyslili ? Inu, inu, když to musí být, musím vaši vůli vyplnit:

Pane, jes'li co k verbuňku mají, proč s námi jednati nechtějí? Peníze na ruku zavdáme, nebo ještě více k verbování máme.

Ciiásku malou zvedenou i nezvedenou přijmeme my od vás, by se naučila od nás, by se dala zverbovati a s námi do školy šla.

Ej, bratři kamarádi, dobře do školy chod i t, když pan učitel na mé škaredým okem koukne, ve mně až srdce bouchne, já křičím: ouvej! ouvej! O nic: jen ty kalhoty zouvej

Metla je zdravý koření pro děti nevycvioený, když se s ní ve školách žáci švihají,

nezkušení staří rodičové se na to hněvají.

Vytrhnou ze školy žáka,

pak z něho mají vojáka.

Na vojně se musí jinač kárati,

lískovou holí proháněti,

což ubohý nemůže ani snésti,

pak na rodiče naříkají,

že je nevedli k dobrému,

nemají za to žádnou odměnu.

Panímámo dobrotivá,

jsou k nám hodně nakloněna,

asi doset nebo dvacet

vajíček nám darujou,

však z toho žádnou škodu

mít nebudou,

nýbrž budou chválená,

že jsou ctná a štědrá panímáma.

*) Na sv. Řehoře vypravil učitel žáky, přestrojené za „řebořské vojáky" do vsi, aby vybírali vejce a jiné dárky pro p. učitele. Říkání to dozvěděl jsem se od 80leté stařeny, Barbory Novákové.