Moravské národní pohádky z okolí Sloupského.

V jedné obci scházívala se děvčata na přístku. Mládenci každého večera do společnosti jejich chodili, a tak počestně a mravně havili a obve-selovali se zpěvem, povídáním, a nevinným žertováním. Jednoho děvčete mrzutého, zlobivého a bašteřivého nikdy žádný mládenec sobě ani nevšimnul;, a to ji hrozně mrzelo.

Jednou, když z té přístky domů přišla, stěžovala si matce své : »Maminko, všechna děvčata každého večera mají někoho, kdo se k nim má, jen já nemám nikoho. Upadne-li které břelenko (vřeténko), hned jí ho podá. a rozličně s ní žertuje. Mne si žádný ani nevšimne. Věru, kdyby snad zlý duch přišel, já bych ho chtěla.« Matka jí řekla: »Voršilko, jen buď trpělivá, až jak Pán Bůh dá!«

Druhého večera Voršilka šla zas na přístku, a juž tam byl jakýsi cizí mládenec, který se k ní hned posadil, a co druzí dělali, on také dělal. Neznal ho žádný, proto že měl obličej pořád zakrytý. Toho večera Voršilka, jakmile přišla z přístky domů, hned se matce chlubila: »Maminko, dnes-tam jakýsi mládenec o mne se staral!« — Matka se jí ptala: »Odkud je a čí je?« — Dcerka odpověděla: »Maminko, já, ba žádný ho nezná; ale je čistý švihák; žádný, co jich tam bylo, nevyrovná se mu.« Matku ta řeč dceřina velice zarmoutila.

Ráno, jak vstala, šla hned k pánu kmocháčkovi (kmotrovi), starému správci, u něhož nebožtík její muž býval poklasným, aby sobě vyprosila dobré rady. Když vypověděla, co a jak dcera Voršilka vypravovala, pán kmotr jí řekl: »Dobrá kmotřenko, nic po tom; vaše dcera brzo umře, a ten zlý duch si pro ni přijde. Ale ona ještě není jeho. Dám vám radu, co vaše dcera a vy uděláte. Vaše dcera ať jde dnes zas na tu přístku, a tam požádá všechna děvčata, aby, co za ten večer napředou, všecko jí daly; ať to svinou na jedno klubko, a po celý večer ať děvčata a mládenci ani slova nemluví. Voršilka měj nit" toho klubka navlečenou do jehly, a tu jehlu ať mládenci neznámému zapíchne do šosu u kabátu vzadu. Až se budou rozcházeti, ať klubko odhodí, a tak poznáte, kam ten cizí mládenec půjde a odkud je.«

Matka poděkovala pánu kmocháčkovi za radu a doma všecko důkladně nařídila dcerce své. Voršilka šla na tu přístku a všecko řádně vykonala. Ráno po té přístce šli se dívat, kde niť tažena je, a shledali, že zrovna do rybníka. Dcerka Voršilka ještě toho dne zemřela.

Matka zase šla na radu k pánu kmocháčkovi, a on jí dal radu takovou: »Zemřelou dceru svou hned dejte pochovat Když ji budete vy-nášeť z domu, nevynášejte mrtvolu její ani dveřmi, ani oknem, ani komínem j