ale dejte protlouci díru ve zdi, a tou derou mrtvolu dejte ven. Kdo ji poveze, ať nejede cestou! Zlý duch přijde ji hledat, a bude se ptáti dveří, oken a komína i cesty, kde je ta mrtvola?« Matka vše dobře zařídila, a hned v tu noc přišel zlý duch mrtvolu hledat, a ptal se dveří, oken a komína: »Bylo tudy taženo tělo?« Dvéře, okna a komín odpověděly: »Nebylo!« Zlý duch šel a ptal se cesty: »Bylo tady vezeno tělo?« A cesta mu také odpověděla: »Nebylo!« A zlý duch pak zmizel.

Za nějaký čas starý pán správce kmocháček řekl svému kuchaři: »Dnes půjdeš se mnou na procházku!« Šli spolu až do háječka, kde pán správec tázal se kuchaře: »Cítíš-li pak, co to zde je za vůni?« Odpověděl kuchař: »Také to cítím; je to vůně tuze líbezná.« Šli dále, až přišli na místo, kde byla vůně největší. Ostali stať, a spatřili velmi krásnou růžičku, která tu vůni ze sebe vydávala. Pán správec kázal kuchařovi: »Jdi, a tu růži mi vytrhni i s kořeny.« Kuchař šel, ale když k růžičce přicházel, ona se mu ztratila před očima, tak že ji neviděl. Vrátil se k pánu správci a pravil: »Nemohl jsem tu růžičku najít« Pán správec mu řekl: »Ale vždyť já stařec, ji odtud vidím; jsi-li slepý? Hned zas jdi, vytrhni tu růžičku i s kořeny a dones mi ji!« Kuchař šel, ale jak na to místo přišel, růžička se mu ztratila před očima. Přišel zas nazpět, že se mu ztratila. Pán správec šel sám, spěšně chytil růžičku, šťastně ji vytrhl i s kořeny a vzal si ji domů. Doma hned poslal kuchaře k hrnčířovi, aby tnu tam koupil perníčku (květník, hrnec na kvítí). Do perníčky pán správec sám růžičku si vsadil.

Pán správec měl ten obyčej, že pozdě večeříval. Hned toho prvního večera kuchař nachystal večeři, a nechal ji v hrnečcích stát, až bude pán správec chtít večeřet; on sám odešel a zdřímal v kuchyni. Když pak pán správec volal, aby mu kuchař večeři nesl, šel a vzal hrnky; ale hrnky byly prázdny. Ulekl se, kde se mu večeře ztratila? Bědoval, co pánu správci k večeři dá! Pán správec nemoha se dlouho kuchaře s večeří dočkat, volal po druhé. Včil už kuchař musel pánu svému oznámiť: »Večeři měl jsem připravenou jak jindy, ale nevím, jak ztratila se mi!« Pán správec řekl: »Ó ty ospalý chlape, tuším, kočky ti ji snědly, a ty sám nic nevíš!«

Druhého večera kuchař zase večeři připravil a do předního pokoje správcova jako včera zanesl. V pokoji tam pán správec měl tu vsazenou růžičku a v pokoji vedlejším býval, pracoval a jídal. Tentokrát kuchař v předním pokojíku ostal tak dlouho, až pán správec bude chtít večeřet. Sedl si a dával pozor, aby mu ji zas kočky nesnědly, protože sám nevěděl, kde se mu včera večeře ztratila. Dlouho čekal tam, až pán správec zavolá; a tu najednou viděl, jak ta růžička vystoupila ze svého květníku, šla k těm hrnečkům, v kterých večeře pánova stála, brala hrneček po hrnečku, a všecko snědla; potom zase do svého květníku vlezla. Kuchař strachem předěšený nevěděl, zdálo-li se mu to, nebo je to pravda; šel a shledal, že jsou hrnky prázdny, a přesvědčil se, že to nebyl sen.

Pán správec volal, že chce večeři. Kuchař mu vypravoval, co se stalo s večeří; že ta růžička za oknem vsazená, kterou z lesa odnesli,