vystoupila ze své perníčky, šla k hrnečkům, v kterých stála pánova večeře, všecko z nich snědla a zase do svého květníku se postavila. Pán správec vyslechl kuchaře a pravil:. »Ty sprostý člověče! Kde pak jsi to kdy slyšel, aby růže chodila a jedla?« Kuchař ale pořád jistil, že nespal a že dobře viděl, jak se to stalo. Když kuchař tak pořád na svém stál, řekl mu pán správec: »Zítra zas mně večeři nachystáš do hrnečků, a já sám budu pozorovat, je-li tomu tak, jak mluvíš.«

Třetího dne kuchař pánu svému večeři jako vždy nachystal a pán správec sám v pokoji tom seděl a pozoroval, co se bude dít. O desáté hodině večerní vystoupla růžička z perníčky své, šla k hrnečkům, kde on večeři přichystanou měl, vzala hrneček po hrnečku, a snědla vše, co v nich bylo. Když pak chtěla zpátkem se vraceti, přiskočil pán správec a růžičku chytil. Růžička vzkřikla: »Ty's mi to dodělal! Včil já navždy jsem nešťastna.« Pán správec strachem sotva na nohou stál, když se před ním růžička stala nebožkou Voršilkou, která mluvila dále: >Včil se mnou musíš jíť na hřbitov; tam mne ten zlý duch bude hledať, jako mne pořád hledal; včil mne už najde! Když na ten hřbitov půjdeme, musíš podlévá mine jíť, tak aby mne neuviděl. Nesmíš jíť ani napřed, ani vzadu; uhlídá-li mne, jsem na vždy ztracena.« Kmocháček pán správec šel těsně podlévá ní. Na hřbitově vyskočil najednou zajíc jak hodná jalovice; pán správec se od Voršilky ani nehnul, zajíc jí nezahlídl a utíkal dál, až jim s očí zmizel. Voršilka pánu kmocháčkovi děkovala řkouc: »Díky Pánu Bohu a tobě! Včil ještě celý rok budu na tomto světě v liliji pokání činiti a pak přijdu do nebe!« Voršilka se ztratila, a pán správec radostně, vrátil se domů.

VOpořanech na Táborsku přestavovali v hostinci u Neužilů kamna. V kamnech těch usazeni byli švábi, kteří odtud po světnici v noci vycházeli a domácí — zvláště hospodyni — znepokojovali. »Jak jen se těch švábů nadobro zbavit?«, povídá hospodář zedníku, jenž kamna právě boural.

»To snadná pomoc,« řekl zedník, »jen zaopatřej' velkého, živého raka, toho do kamen zazdíme a uviděj', že se v nich ani jeden šváb neukáže. To tak dělám všude a všude si to libují.«