Z lidopisných sbírek Fr. Bartoše.

Bel jeden král a mňél ve své zemi takuvyho vobra, a von be jé bél rád nějak dostál a nemůhl nijak. Poslal na ňé dvakrát vujsko, a vujsko mo nic nehodělalo, dečky mo vujáke všecke pomorduval.

Tak mňél princa vosumnást let starýho, a lumo princo se zdálo, debe mňél staré meč a leoáke,1) že je s tém přemůže. Jak ráno vstál, vepravuvál královi, co se mo zdálo, a hned si to všecko schestál, že von na ňé pude tam. Král mo povidá: »Ale víš, milý ditě, že sem na ňé dvakrát vujsko poslal a že s ňém nic nespravili? Co pak te sám jediné s ňém spravíš?« Ale von jinač nechcél, jenum že na ňé pude. Tak šil.

Přinda do takuvéch hor, na takuvó lóko, do takuvýho žleba, vobr jé hovidel spíše. »Co, červíčko, tade chceš? Take ti2) jak živ žádné vidět nebode, leda be z tebe pták na hoře nějaké kostko venesl. Nač pak te provázke máš a to grňko3)?« Tem4) mo povidá: »Na tebe!< Tem mo povidá: »Na mně? Podive se. jaké mám kolem sebe řetaz, a dež se rozhněvám, tož jé potrhám.« A von povidá: »Te provázke só pevňéší jak tem tvůj řetaz.« A von temo nechcél věřit., Povidá mo: »Poď se mnó, já se* ti nebado bránit.«

Přivedl jé k takuvýmo velikýmo dobo. Povidá mo princovi: »Včíl mně hovaž, jak chceš. To já se jenum votřeso, a te provázke bodó po-trhavý.« Co mňél provázke te lečake, tak je na flé všecke hovázál. Princ mo potům povidá: »Včíl se hotrhni!« Tem žačál, že sebó puhne; nemůhl sebó hani hnót. Průbuje po drohý, zas nic nemůhl, a po třeti zas nic. Povidá mo: »Co sem já slibuvál tobě, včíl te to můžeš hodéiat mně.« Princ mo na to povidá: »Já sem ti života nedál, tak ti ho nebodo hani brat,« a šil s velikó radosťó dům.

Přinda dům, povidá králuvi, že jé má hovazanýho ho dobo. Král mo to nechcél věřit, a princ hináč necheél mluvit, jenum že je hovázané a že se nehotrhne. Král mo povidá: »Tak tam pudeme, a nebode-li to pravda, tak jak Li mám jen jerlnuho, tak bodeš vo krk kratší.« Tak se hích tam moc zešlo, he tito lidi, a teda princ k němo hned béžél k sa-mýmo a páni zvostali nedaleko vod něho stát. Povídali si, von to také může dělat jen naschvál, a dežbechme k němo přešli, nás zamorduvat. Princ povidá, jenum habe šli dál, že von se nehotrhne, habe se nic nebáli. Tak se k němo potům přeblížili k samýmo. Tak se potům radili. Král be jé bel rád dostál dům živýho. Tak se na to nemůhli nijak do-radit. Dež nemůhli se doradit, princ povidá: »S dovolením, já vám po-