@Sv411

radím, jak jé dostanete.« Von povidá: »Taklek: Pošlite pro to velikó pilo a pro ten těžké vůz velké.« Tak to pilo přenesli a s vuzem přejeli, a von povidá: »Ten dob podřežeme a svalíme, a včíl mo to hořežme nad hlavo a s těm špalkem jé převalíme na vůz hovázanýho.« Převeza jé dům, tak jé postavili he s tém špalkem do sklepa, — měli takuvé důkladné sklep pro ňé.

Tak král bél velice tumo rád, že jé bode mít na vokážko. Hned dál dělat velikó hostino a pozval moc pánů. Dež se všecko zešlo tam a bélo po hostině, tak žebrali, co zvostalo, te hídla, a tak mo to tam princ zanesl, ale von to mňél v subě hned; což to na ňé bélo! Tak voní mo kázali, habe se šil zeptat, kolik be potřebuvál, co be nebél hani toze naježené, hani co be nemňél hlado. Von mo povidá: »Půl centa masa, šest pecnů chleba, půl bečke piva.« Von to povidá pánům, páni se lumo smíli. Povidajó mo:,»Di a zepté se ho, kolik be teda potřebuvál, cobe se teda najedl.« Povidá mo: »Muselo be toho bet ješče tolí: bečka piva, cent masa, dvanást pecnů chleba,« a tak že bode naježené. Král povidá: »O, tolí mo nebodeme dávat, von be bél toze seine, von be se hotrhl. Bodeme mo dávat jen to polovičko. Dež na to zvekne, bode mít dost.«

Nihdo k němo nechodil jenom princ, a mňél překazuvaný, habe ho nevodvazuvál. Ale dež to jož dlóho trvalo, von jé dečky vohebál,5) habe jé vodvázál, že je mo to tak zle bet přivázanymo. »Šak já vím, že se mně bohíte.8) Šak já žádnýmo nic nehodělám. Dobře je tade se mnó, haspoň se vo nic nestarám.« Dež jož to bélo po kolikátý, dečky jé vo to vohebál, tak mo nesl potům snídaní, a von ho zas prosel, habe jé vodvázál, že von žádnýmo nebode nic dělat. Tak jé potům přeci vodvázál.

Princ ze sklepa de ven z nádobama, vobr v patech za ůém ven. Král se díval z vokna, vidí, že jé vodvázál. Tak se hned votočíl a ho-tíkál, hotíkál do zado a křičel: »Běda nám, jož jé vodvázál!« Princ přmda do placo, šil po schodech zhůro, vobr zvostál v placo se procházet, bélo mo to vzácný. Princ slezl dolů zasý k němo, povidá mo: »Poď se mnó zasý do sklepa, pán se toze bohí « Vobr mo na to povidá: »E šak mo nic nehodělám, co se bohí?« Tam mo povidá princuvi, dež šli do toho sklepa: »Já bech ti vo něčem pověďél, co be ti toze těšilo.« A von mo na to vodpoví princ: »A co?« A von mo povidá: »Dnes z toho néni nic, jož je pozdě. Ale haž ráno dáš brzo snídaní.«

A dež posnídali, tak spolo šli a za-ý do takuvéch hor, do takuvýho žleba Přinda tam na takuvó lóko, tam, jak přišli na prostředek, vobr mo povidá: »Tade je sklep.« Princ mo povidá: »Jak pak tade je sklep, det je to trávník, ruvná zem, nic neznat!« Vobr mo povidá: »No, chceš to vidět?« No, že chce. Tak von na tom místě cupl hned třikrát noho, hned bele dveři, nade dveřma klíče, hned vodemkl a šil tam do zado napřed. Bél toze dlóhé ten sklep, toze veliké. Princ mňél strach, nechcél hit. Tem jož bél vzado haž, tem pořád ješče na krajo. Vobr mo povidá: >Jenum poď do zado, nebuj se nic, nic se ti nestane. Tam nic na krajo