nehovidíš!« Princ přeci pomale do zado šil se strachem. Dež jož bél teda také haž v zado, tak mo vobr povídá — takuvý tam bélo zrcadlo jako dveři —: »Divé se do toho zrcadla. Co tam svítí?« Takuvé krásné zámek, že ho jakživ takuvýho neviďél, a tam se procházela princka toze hezká, že se nemůhl na ňo hani dost venadívat. Vobr mo povidá: »Pod jož, mosíme hit. Nesmíme se tade dýl zdržuvat, nebu be se sklep zavřel a ne bechme moseli to zvostat.«

Venda ven ze sklepa, tem to zasý tak zapravíl, jak to bélo néprv. Povidá princuvi: »No, líbilo se ti to?« No, že hano. Povidá mo: »Ne habe sis meslíl, to néni tade. To je vodsádto ješče tolí a tolí mil, tam a tam.« Povidá mo vobr: »Ráno dáš brzo snídaní, pojedeme tam za ňó.«

Tak šli dům. Ráno princ brzo dál snídaní vobruvi, sotva rána dočkal, jož be tam bél rád. Hale vobr chcól jet s ňém. Princ nechcél, jen habe bél duma, že von. tam pojede sám. Vobr mo povidá: »Nevopo-važuj se tam sám jezdit, det te nevíš, jakéma horama tam mosíš jet! Debe se ti tam něco přehodilo, hdo ti v čem pomůže?« Princ hináč nechcél, jen habe bél duma, že von tarn pojede sám přeci. No tak tade kučár bél nachestané, kočí seďél jož na šésíruko,7) princ ješče šil zhůro pro něco. Než princ slezl dolů, vobr se zavrtil vzado do sena, jak maj.ó vzado seno. Princ vo něm nevěděl. Von se hodělál malém chlapečkem a tam se zavrtil.

Dež přejeli do takuvéch hor velikéch, do takuvýho žleba hokrot-nýho, že nebelo vidět jen drobek voblaků, tam na ně veskočilo štereadvacet zbůjníků. Hned kučár zastavili a kočího hned ze šéstruko sráželi, hned bél nebožčik. Prinea vetrhli a hned mo všecko vebrali. Tem róbíř, co bél nad němá, hned hím poročíl, habe prinea hovázali ke stromo a ho-dřeli s něho pár pásků.

Dež jož mněli prinea hovázanýho ho dřeva, vobr veskoěíl ze sena, a ti róbíří jak stáli pohromadě, tak von k ním přeběhl, a jedném vopřá-hnotím hned běli poražení všeď, jenum nechal toho mistra, jehích pána. A hned co ti dvá mněli hovázanýho toho prinea, hned jé moseli vodvázat a převázat toho svýho mistra a s toho moseli hodřít pár pásků. A jak mo to hodělali, tak hned te dva také zamorduval, nenechal žádnýho, a co mněli, všecko hím pobral. Nechali jé tam převázanýho toho mistra a jeli pryč.

Potům bél princ rád, a potům seděli spolo v kučáře. Povidá mo: »Vidíš?! Debech tade bel nebel, nebel be ti jakživ žádné videi.« Tak mo dával zas fó cesto nahočení: »Haž tam přijedó, za tó princkó,« povidá mo, »tam bode na stěně viset meč. Vona každýmo, hdo tam přejede, káže zatočit tém mečem třikrát nad hlavo. Te bes tém mečem nezatočil. Vono je hích tam moc, co tam přešli, a nemůhli ňém zatočit, a každé tam zvostál, bélo z něho prase.« To bélo v zakleným zámko. Von mo povidá vobr: »Řekneš bí, že tade máš sedmiletýho chlapca, ješli be to