chcela popostit, lož jo rozsekal na samý drobke a vbázél je do kotlá, a pod kotlem hodělál voheň a začal pražit. To tepruva poposlila a princa roo vedala. Zasý celé zámek bel vobvéselené a lidí v něm. Zas ti páni be jé běli na rokách noseli samo radosto a prémiovali jé, habe tam zvo-stál, hale von hináč neehcél, jenom s princkó pryč.

A vobr povídá: »Pučké, včíl, jak sem já hodělál prince, tak te ho-dělé mně, nebu jak ne, tak já hodělám tubě.« Povidá: »Te seš ješče mladé, te toho neputřebuješ, a já putřebujo.« Tak je princ toho vobra také rozsekal na drobke a dál do kotlá pražit. Tak dež je lak pražil, ve-letěle z něho dvě bílý došičke, te mo pěkně puděkuvale. Belo po vobro. A s princkó jél princ přeci dům, a jož hinadem.10)

Připravuje k dalšímu vydání Acta judiciaria z roku 1422 (psaná v Žitavě) podle rukopisu kapitolního archivu, dočetl jsem se na str. 37, pokud mně známo, nejstaršího u nás dokladu o stavění májů. Byl uznán slib manželský v následujícím sporném případě: Byv tázán snoubenec, jak si vespolek manželství umluvili, odpovídá, že nesl zelený strom, řečený máj. Markéta vidouc to, ptala se, komu patří máj. Odpověděl: Jedné krásné panně. Markéta řekla : Přineseš-li mi podobný máj, učiním vše, co poručíš. Snoubenec sliboval navzájem lásku a věriiost. Přinesl pak za pět nebo čtyři dny máj Markétě a znova opakoval a obnovil i slib manželský. Na základě postavení tohoto máje manželství bylo uznáno od církevního soudu, a dne 23. června 1422 slavena byla svatba.*)