Pověsti o Libuši podle Hájka a jiných záznamů.

23. Druhá pověst o Liběhradu. Nad Libšicemi strmí posud některé zbytky někdejšího hradu na ostrohu Libušině, obklíčené křovím. Praví se, že jest to starobylé sídlo Libušino, odkud kněžna Libuše chodívala podzemním průchodem do Turska do chrámu; doma se modlila na nebeských vinicích tu na hradě, kde podnes sporé porůstá trní skálu, v níž prý viděli vytlačená její kolena.

24. Libušina zahrada. Libušina zahrada nazývá se na Vyše-hradě travou porostlé míslo, kteréž dosud mezi hradebními zdmi lidem ukazují. Sem prý kněžna Libuše s průvodkyněmi svými přicházela. Také zde prý často za nocí letních bílé postavy panen vídali a slyšeli líbezné zpěvy jejich.

25. Libušin hrad naŘipu. Z věnce lesnatých návrší Sme-čens!;ých vybíhá směle do romantického údolí táhlý vrch nesnadného výstupu, jehož temeno zdobí kostelík sv. Jiří. Pod ním na jeho úpatí prostírá se půvabná výstavná dědina. Jest to Libušin, který prý vrchu tomu děkuje své jméno a původ. Stará pověst praví, že prý Řip se ctihodným kostelíkem jest vlastně otecké sídlo Libušino. Zde na tom vrchu měla prý kněžna Libuše svůj hrad, jenž obsahoval uvnilř mnoho budov a dvorů, na kterém Libuše často ráda sídlila. Dosti namáhavý jest sestup se starého hradiště Libušina. (Čes. Pol. 1888.)

26. Libušina lázeň na Vyšehradě. Jedna lázeň Libušina dle pověsti se nalézala na samé skále naď Vltavou, kde dosud čnějící zříceniny z bývalé hradební hlídky z novější minulosti za pozůstatky památné lázně této mylně se vydávají. Pohlíží-li se totiž na Irosky tyto se strany řeky, viděti lze patrně, že spočívají na velikém klenutém oblouku, jehož . otvor nad samou Vltavou se rozvírá. Pod obloukem tímto měla prý kněžna Libuše komnatu lázeňskou, jejíž podlaha se najednou dala odstrčiti.

27. Lázeň Libušina uJezerky. Mnohé pověsti nabyl pramen pod jménem Jezerka, též Jezírka nazvaný, i také »Libušina lázeň« známý, který na pláni Pankrácké při jedné cestě k Nuslím před hospodářstvím nazvaným »Šusterka« se nalézá. Jeť on dosti silný a v celém okolí Pankráckém jediný pramen, z něhož za starších dob voda podzemními troubami do Vyšehradu vedena byla. Dle staré pověsti bývala ohrazená nádržka s památným nápisem na kamenném roubení pro svou nad míru čistou a občerstvující vodu, lázní kněžně Libuši, kteráž za letních dob večerním časem s pannami svými sem z Vyšehradu docházela, aby se koupelí občerstvila a zpěvem panen a družek svých pobavila. Zde často prý trávila až pozdě do noci, a ještě nyní prý za nočních dob lze slyšeti kolem Jezerky zpěvy, jakéž tam druhdy z úst panen Libušiných byly zaznívaly. Také v jasných nocích letních prý viděti bílé postavy dívek, kterak kolem studánky tančí neb kněžně své vlasy nad vodou upravují.

28. Lázeň Libušina blíže Cidliny. Lázeň tak zvaná jest jisté jeíérko při cestě od Poděbrad k bývalému hradu Libickému, po pravé