straně blíže Cidliny a Labe ležící. Pravdu toho, že to je lázeň Libušina, dokáže prý kniha zápisův ab anno 152a, kdež stojí: »Kuba prodal louku Nedomovi vedle hradu, kde jest lázeň Libušina neb koupadlo, za 2 kopy grošů českých.«(?)

29. Libušina lázeň v Bechyni. Dle staré pověsti užívala kněžna Libuše památné lázně v krajině lesnaté v okresu Milevském u Bechyně nazvané lázně Libušiny.

30. Libušina lázeň v Kouřimi. Ve valech při hradbách u Kouřimě nachází se kalužina s čistou vodou. Lid nazývá ji dle starého jména »lázeň Libušina.« Když prý kněžna Libuše do Kouřimě zavítala, užívala této lázně vždy.

31. Mince Libušiny. Když slavné paměti král Vácslav II. raziti -dal r. 1300 stříbrné groše dobrého zrna, kolovala pověst, že prý se od času kněžny Libuše a Přemysla mince čistého stříbra a zlata nerazily jako za tohoto krále.

32. Poklad kněžny Libuše. Za času kněžny Libuše byla v Cechách taková hojnost zlata a stříbra, že z dolů byly celé kusy kovů těchto dobývány. V lesích nalézány silné pruty zlata a stříbra ze země rostoucího, a všecky tyto poklady snášeny na Vyšehrad, kdež je kněžna Libuše v hlubokém sklepem' pod zemí ukládala, až by jednou v Čechách nedostatek nastal. V dolech v Jílovém dobyto jednou za rok tolik zlata ryzího, že je kněžna Libuše i choť její vévoda Přemysl na váhy se postavivše nepřevážili. Jinde zase byl v zemi nalezen kus stříbra koni podobný, kterýž byl taktéž na Vyšehrad kněžně přivezen a dlouho lidu ukazován, načež jej Libuše k ostatnímu pokladu svému uložiti dala. Poklad tento ale zůstal, když kněžna Libuše zemřela, v podzemním sklepení na Vyšehradě ležeti, neboť nikdo o místě jeho nezvěděl. A tak tam leží až do dnešního dne a bude nalezen až tehda, kdy bude v Čechách nejhůře, načež v zemi zase hojnost všeho nastane.

33. Poklady Libušiny. Ve Vokovicích u Liboce a ve Veleslavíne blíže Prahy byly prý též poklady Libušiny od dívek jejích hluboko do země zakopány. Pověst praví, až prý farář Libocký, pak učitel a slouha budou stejného příjmení, budou moci všichni tři společně poklady ty vyzdvihnouti. I stalo se jednou, že jmenoval se jeden farář Lebeda a učitel také Lebeda. Hledán tedy slouha téhož jména, a když ho konečně našli a do Liboce přivedli, byl mezitím farář zemřel. Poklady dosud v zemi zakopané odpočívají.

34. Strážce Libušina pokladu. Poklad Libušin ve skále Vyšehradské hlídá lev, tak že se k němu nikdo dostati nemůže. Jen jednou za rok, a sice o velikém pátku o půl noci lze poklad ten vyzdvihnouti. Ale zdaří se to jen osobě bohabojné, která se při tom nesmí ohlédnouti, by se za ní cokoli dělo. Jednou se o to pokusil nábožný muž, který o velikém pátku o půl noci vchod do skály otevřený spatřil a jím do chodby k pokladu vedoucí vešel. Čím dále šel, tím strašnější