hlasy slyšel za sebou volati; konečně přišel ke truhle, na které se černý pes a černý kohout spolu rvali. I zastavil se, v tom ale se mu zdálo, že jej volá bratr jeho a ohlédl se. V tom okamžení se zase všecko před ním ztratilo a on stál opět před skalou venku.

35. Pověst o zlatém prutu. Z Nebušic, kdež ještě před nedávnou dobou nad studánkou věkovitá lípa se zelenala, hnal jednoho času a dne pasáček ovce do Šárek pod Kozákovou skálu, bylo to z jara. Hošík hledal prut na popoháňku a hle, tu ležel jeden na zemi a ten byl zvláště pěkný. Hoch jej vzal a řezal a nemohl pochopiti, jaký jest to prut ? Až tu vidí dědečka šedivého, který za ním třísky z prutu ořezané sbíral; ten mu pověděl, že jest zlatý. — Takových prutů prý tam více dobrých lidí nalezlo. — V oné skále mívali prý za časů kněžny Libuše zlí lidé podzemní skrýše, v nichž se nalézalo i rozličné nářadí jejich : stoly, lože atd., vše z kamene. Že tito lidé mnoho zlého nepořádku v zemi natropili, dala je kněžna Libuše schytati a s hory naprotější »Džbán< řečené, po hlavě do propasti sházeti.

36. Hrob Libušin. Pod Vyšehradem stojí na břehu potoka Botiče památný dům ozdobený pěti obrazy pohanských panovníků českých ; dům ten mylně dlouho již slově »u pěti králů«. Obrazy představují vévody Přemysla, Nezamysla, Mnátu, Vojena a v novějších časech při opravě domu však na místě Křesomysla vyobrazen Vratislav I, křesťan, a k tomu přidán ještě jeho syn vévoda sv. Vácslav. Ostatní pohanští panovníci byli pochováni na Vyšehradě, kdež lid dosud ukazuje i místo, kde kněžna Libuše pohrobena leží.

37. Zlaté lože Libušino. Pod skalou Vyšehradskou leží, dí jedna ze starých pověstí, v hlubině řeky Vltavy, kterou se posud nepodařilo nikomu změřiti, zlaté lože Libušino. Když LibuSe zemřela, sřítilo se zlaté lože její z lázně kněžniny do Vltavy, na jejímž nedostihlém dně posud leží. Též i mnohý odvážlivý potápěč tam už zahynul, když urážlivě o kněžně Libuši mluvil a zlaté lože její hlubinám vodním vyrvati chtěl. Lože ono prý jednou samo opustí podvodní skrýš svou a zastkví se nad hladinou Vltavy, až prý bude v Cechách zase vládnouti král z rodu Libušina. Zlaté lože bude pak čestným darem pramáti rodu Přemyslovců nové královně české.

38. Rytíři ve skále Vyšehradské. Právě jako ve vrchu Blanickém, tak uvnitř skály Vyšehradské mešká prý od mnoha věků veliký sbor ozbrojeného rytířstva českého i s koňmi, aby tam dobu očekávali, kdy vyšší pomoci národu českému potřebí bude. Sbor ten byl prý na Vyšehradě shromážděn od kněžny Libuše, poněvadž prý tato kněžna v prorockém duchu svém dobře předpovídala, že jedině taková posila jednou Cechům v rozhodné bitvě pomůže k vítězství. I čekají tedy ve skále spící rytíři čeští na zavolání kněžny Libuše, aby se ze skály Vyšehradské vyřítili a v poslední bitvě nepřátele Cechů vyhubili. A jakkoli tento sbor rytířů velmi četný jest, přece prý se neustále ještě rozmnožuje a to těmi, kdož se v řece Vltavě pod Vyšehradem utopí, nebot