všickni takoví hned po vypuštění ducha ve vodě vtaženi dovnilř vrchu otvorem, který ve skále Vyšehradské 'pod vodou se nalézá. Proto tedy neradno jest pod Vyšehradem se koupati, nejméně pak v den slavnosti sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Ještě na začátku minulého století zdráhali se plavci a rybáři pražští vytáhnouti z vody toho, kdo se v ten den topil, aby prý nerozhněvali vodníka, který pod skalou Vyšehradskou dovnitř vrchu utopence vtahuje.

Lidé okolní byli prý velice zbožní. Ďábel se proto na ně rozhněval a chtěl je za to potrestati — řekou je zatopiti. Umínil si, že v noci řeku skalami zatarasí. Avšak opozdil se v pekle poněkud a přišel k nynějším Svatojanským proudům teprve časně ráno. Nedaleko levého břehu vylomil obrovskou skálu a nesl ji k řece. Unaven odpočíval na skále té, když ji donesl nad levý břeh Vltavy. Již chtěl se vznésti a zatarasili tok řeky — v tom zakokrhal v blízké vesnici kohout a čert, jehož rejdy kuropěním se přerušují, chtěj nechtěj musil břímě své na místě zanechati. Částečně se mu však práce přece zdařila. Skála se časem roztrhla a část její svalila se do vod; druhá část svou tíhou sesula se na břeh řeky, kdež dosud stojí. Jest na ní znáti otisk kopyt pekelného nosiče. Od té doby stala se řeka v těch místech nebezpečnou.

U mohutných těchto slapů ukazují lidé dva balvany, o nichž vyprávějí, že jeden sloužil ďáblu za stůl, druhý pak za židli, kdykoli tento lam obědval.

V řece byl dle jiné pověsti ještěr, který chytal dobytek a lidi íi požíral je, a nikoho řekou nepropustil. Sídlo své měl ve skále pod vodou. Žádným způsobem nemohli jej lidé odstraniti; i povolali tam vojsko. Nejprve šli tam tři vojáci, kteří se postavili na skálu proti jeho skrýši. Pojednou rozvířila se voda a drak se objevil. Vojáci nemeškali, zalícili a vypálili, ale minuli se ho, a drak je pozřel. Následujícího dne-odebrala se tam opět trojice vojáků; jeden nejodvážnější postavil se u břehu, druhý uprostřed stráně a třetí na vrchu u houštiny. Drak vyrazil z vody a sežral prvního, druhý byl jím též při útěku lapen ; třetí zachránil se útěkem do houštin. Třetího dne šla na draka větší síla vojáků, která s sebou vzala též dělo, které postavila u houštin. Jeden voják stoupl si opět k řece, druhý na stráň a třetí do houštiny. Vyřítivší se ještěr sežral prvé dva a hnal se za třetím, který lákal jej k houštinám ; když se přiblížil drak ku skrytému dělu, byl mu vypálen celý náboj do hlavy. Drak se vymrštil do výše asi 30 m. a padl mrtev do Vltavy, kteiá se daleko široko zabarvila jeho krví. Od té doby nejsou Svatojanské-proudy již tak nebezpečné, jak bývaly.