Předchozí 0438 Následující
str. 421

O hadu se zlatou korunkou.

Podává Jan Mottl.

Kstrašenské*) faře patří louka »Hradiště« **), o níž lid vypravuje si toto: Louka »Hradiště« nemá se vlastně jmenovati »Hradiště«, ale spíše »Hadiště«; tak prý se té louce aspoň dříve říkalo, protože tam bývalo velmi mnoho hadů. Mezi všemi však nejvíce vynikal jeden, jejich král — se zlatou korunkou.

Když v letě za poledne slunce pěkně hřálo, vylézal ze svého úkrytu, zlatou korunku položil vždy nedaleko potoka, jenž loukou protéká, a pak sjel do vody. Když se v teplé vodě vykoupal, vzal si zase svou korunku a plazil se k svému úkrytu. Ale lidé jsou chtiví zlata.

V Strašeni ve dvoře u Jáchimů měli odvážného pacholka. Ten si umínil, že zlaté korunky se zmocní. I radil se s každým, jak by to provedl. Tu mu kdosi řekl: »Připrav si bílý ubrus a trochu teplého mléka, a před polednem, než had vyjde, sedni na čerstvého koně a s ubrusem a mlékem jeď na »Hadiště«! Až tam přijedeš, prostři ubrus na břeh a mléko nalij na misku. Sám se potom s koněm stranou ukryj! Až had vyleze, napije se mléka, položí korunku na ubrus a vleze do vody. Jak bude had v potoce, chop se rychle ubrusu s korunkou a co budeš moci, nejrychleji ujížděj domů!«

Pacholek uposlechl a vše dle rady vykonal. Koně velmi rychlého měl jeho hospodář, a o ubrus a o mléko také starostí nebylo. Jel tedy jednou před polednem na »Hadiště<, aby svůj odvážný kousek provedl. Když přijel k potoku, prostřel ubrus na břeh, připravil hadu na misce mléko a pak za křovím čekal s dychtivostí, co se bude díti. Po chvilce had vylezl z díry, položil korunku na ubrus a když se napil mléka, sjel do potoka. V íom vyrazil pacholek z houští, uchopil ubrus s korunkou a ujížděl v největším trysku do Jáchimojc dvora. Tam již na něho čekali připraveni hoši, a jak vrazil do dvora, hned za ním vrata zavřeli. Ale had též nemeškal a zrovna v patách za ním letěl; ale přiletěl již pozdě, právě když se vrata u dvora zavřela; a had, jak byl rozehnán, rozrazil si o ně hlavu.

Kůň prudkým během ztrhán zahynul; zlatou korunku pak dali stra-šenští Jezulátku, jež chová Panna Maria v strašenském kostele. Ale před lety prý byl kostel vykraden a s jinými skvosty ztratila se i zlatá korunka.


*) Strašen (Strašíň\ poutní místo asi dvě hodiny cesty od Sušice na jih. **) Název tento pochodí nejspíše od nepatrné, téměř již zcela zhořené tvrze nad onou loukou, o níž se zmiňuje též šk. rada Sedláček v „Hradech a Zámcích".

Předchozí   Následující