str. 431
tam spustiti opovážiti chtěl. S tím k stálým milostem sebe odevzdávaje zůstávám Vaší hraběcí Excellenci a Milosti. — Na JMti císařské zámku Zbi-rově 16, Decembris. Ao. 1686.
P. S. Právě této chvíle při expedirování posla v outerý ráno chalupníci robotní ze vsi Tejčka byli tak šťastní, že toho nebohého zedníka*) s kotvicí schválně k tomu připravenou (sit venia) za střevíc toliko dopadli a náramně na hlavě, tváři i na těle potlučeného vytáhli, tak že vždy naděje pozůstane, když se nějaký povědomější horník najde, že častopsaná studnice k vycízení přijíti moct bude.
JMti římského císaře, uherského a českého krále pánům pánům praesidentu, vicepraesidentu a raddám zřízené slavné komory v království českéni, Jich vysocehraběcím Excell. a Milostem.
1687 d. 6. února na Zbiroze. — Hejtman panství oznamuje komoře kr. č., ze proti jeho nadání tri horníci z Příbramě studnu vyčistiti chtějí a s prací jiě počali, táze se, může-li podmínky jejich přijmouti.
Z strany cízení studnice Zbirovské skrz horníky Příbramské 6. Fe-bruarii 1687. Milostiví páni páni! Ačkoliv z strany vycízení studnice zámku Zbirovského, budouc zahynutím v ní nedávním povědomého zedníka rozkřičená, špatnou naději jsem měl, aby se takoví lidé našli, kteří by ji vycíditi chtěli, nicméně mimo nadálost ohlásil se při mně Samuel Heinrich, měštěnín a štejgíř hor stříbrných Příbramských, se dvěma havíři svými proti recompensu do týž studnice se spustiti a zdali by světlo trpěla, též zdali by se v ní pracovati mohlo skusiti chtějíce. Což když po společném s oíicíry uvážení za dobré uznáno a týmž horníkům 1 íl. 30 kr. zakázáno bylo, spustili se tam každý rozdílně dva ti horníci, a že světlo na ten čas trpí i tam pracovati se může, vyrozuměli. Jakož i na to pro jistější vyprobírování vlastnosti její, na jeden nyní běžící téhoden z platu nádenního každému denně po 24 kr. a dvoje totiž oskové hromničné a lojem kahancové světlo se zjednali. Dva vexlem vždycky celý den dole pracují, třetí nahoře provaz spravuje a chalupníci robotní kamení a rum tam nad paměť lidskou vházený vytahují. V kterémžto díle dnes čtvrtý den trvajíce, ač dole na hlubokost sotva jeden sáh vycízený býti praví, však jmenovaný rum velice, každodenně víc a již velmi vlhký nakládají,
*) Strany pohřbu jeho píše dne 17. prosince 1686 hejtmanovi panství P Řidl takto: „Perillustris ac generöse domine, patrone observandissime! Quod hodie ob ingentem sentium dolorem me ad humillima servitia sistere et ratione inopinati infortunatique murarii casus conferre non possim, peto humillime excusari;, cras (Deo íavente) eo maturius comparere studebo. Cum mihi ille bonus homo fuerit ignotus, haud dubie nihil reperietur, quod ipsum a sepultura Christiana impediret; sic posset cras in nomine Domini sepeliri. Si tarnen cum sacro esset scpeliendus, parva noticia de hoc apud seniorem edituum requireretur. Ego interim ad mandátům perillustris ac generosi domini vivo et maneo perillustris ac generosi domini obligatissimus servus P. Řidl." Na zadní straně libtu jest pak poznamenáno: „Dne 18. Decembris byl pohřben skrze téhož pana faráře Rydle na krchově Zbirovske'm vedlf křesťanského spůsobu zvoněním rann (sie) i průvodu."