Na schodě.

Stařenka Hořélkova přišia ge Křúpalóm.

Och, pozdrav vás Pámbu, tetičko, vítala ju Křúpalka. Aspoň vy ste k nám přišli. Dyť už ani rodina k nám neide. Bójíja sa, dyž kole nás ve všeckých stavéňoch mřú. Sak už všecky dokola kolem počídiía,395) enom nás Pámbíček opatruje.

Tanu, cérko, veť včiléj lidé umířú strachy. Co bych sa tak báia? Spravedlivý člověk sa nemá ničeho báť. Dyž ho Pámbu povolá, no, Pámbu ví, co má dělať, nechme mu to, on to ví nájlepší. Já děvka Páně, staniž sr mi podle slova Tvého. Včera sem si pravila : mna sa tá koléra snad bojí sama, že by neměla de byť, veť já zim pů zemňáka a už ňa bolí na dolince. Včil do sa nájfěc bojí, nájprv umře. Při koléře je nájlepší nebáť sa, a dyž je nedo nemocný z rodiny, nevzíť nad ním lítost". Nájlepší kamilé vařiť a oves pražiť a přikiádať na žaíúdek, a jak sa začne potit, už je dobře.

Starý Křúpaía véjďaci do izby a přivítajaci stařenku praví: A tož víte-již, že stařík Janírků je už také v Pánu.

Och, Jezusky raci! ubrazía3a6j sa Křúpaíka. Dyť včera večer ešče . . .

Och, což nepovíš. Dycky býval tak zdravý a červený jak rys.397) Smíjál sa, že ani neumře, že má dušu štorcem.398)

Ja, tak, tak. Ghťél tom vyvřznúť, chudák — a dež bych zašel od ducha Tvého Pane, aneb kam bych před tváří Tvú399) utekl? Ráno skoro staňaci nakupil si u pekařky rohlíků, pravil, že je mu jaksi měko a schy-ťaci sa leťél do póla. Našli ho u stodol keřísi pasekáři,400) co šli do města na sůl. Šak dyby teho né, ani by nešli. Ležál préj dolu hubu, v hubě mjél kúsek rohlíka, v ruce také kúsek a v kapcách plno rohlíků na-džganýeh, samých jalových.401)

Och, věřte, divila sa Křúpalka, dyť on jich necbťévál nidy jesť, že rohlíky sú pro nemocné.

Ghťét tě sa němá vyléčit, a tož mu to nepomohlo, chudákovi — Pámbu mu tam odpusť. Veť včil sa lidé ani hadího sádla nebójíja užívat'.402)

V téj sa strh křik na cestě pod okny : Prajzi idú !

Všeci sa uhrazli. Křupala leťél pod okna, podívat sa, co je —