Předchozí 0451 Následující
str. 434

mladí byli všeci pryč, dyž nebylo co dělat. Bylo to všecko taják by nido nevěďél, čí je. Tetka trckala403) za Křúpaíú, chtějaci dóm, sama nevěděla proč. Taják nepřimířaja tá laská404) utěká do ďúry, dyž sa něčeho lekne. Křúpalka ostaňaci sama,, byla taják bez duše. Naraz schy-tila motyky, uchránila jich do sklepa, zamkla sklep a nechajaci v chalupě všecky dveři rozdrapené,405) běžaía za taťkem. Našla ho z děťma u kule lidí, co sa nahrnuli kole Šyjráka. A Švirák stál a rozháňál rukama a ukazoval trestkú4"6) g Ohradě. A vykládal, že to néjsú Prajzi, enom Uhři, co utekli od našich a přidali sa ge Prajzom, a tož sú v prajz-kýeh mundúroch. Že mluvil z jenerálem Klapku a z hrabětem407) Karolú a že mu slíbili, že Vsetínu nic neudělajú. Vykládá! uhersky, co s němá mluvil a tumačíi to zas po moravsky. Veť Uhrom néni co věřiť, já jich znám nájlepší.

Křúpalka si oddychla. Och, věřte, lidé, pravila taťkovi, veť já sem zamkla motyky do sklepa a peřiny sem nechala tak. A dyž je člověk jak ve vřede408) při téj hrůzi.

Odešli Uhři, přešli aj ti ostatní vojáci po nich, enom koléra ešče ostala a sužovala lidi do podzima.

A já dycky, co ňa

má hlavěnka pobolévá, a já dycky, co ňa

má hlava bolí.

XI

Přišel podzim. Větr hviždžál v halužčú, kmásál409) listy ze stromů a odnášái jich vysoko a daleko, do ví de. Na městě kole sratého Jána sa znášalo listí v točenicách nauzvýš. Na Zákopanici púščali ogaři draky. S trnů u cest visela sláma, nazdřhaná410) z fůr, a ze zemňačisk ponášál větr pškňavý411) kúř ze zemňákovéj mjatě, co si z ní kravaři kladli ohně. Ogaři rozfukovali oheň čepicama a čarovali: Hoř," hoř, hoř, přídě na ťa tchoř! Oheň sa lek, vybllkl,412) zaprašěál v halúžčú, a ze zemňákovéj mjatě na vrchu sehodíl dým taják od pekara. A potom ogaři vy-kutávali zemňáky z ohfla a míždžili413) jich pod kolenem, dyž nebyly dopečené. A dyž po chvílách mrholilo,414) naděli si na hlavy měchy415) a byli v tom taják bobáci.

Stěny ve stavéňoch začaly mokřať a tá surovizeň tak lezla do člověka. Starý Křupala vchoďaci do izby, tah sa ge kamnom. Préj, včil už, dyž cigán vyleze z búdy, ptá sa ho cigánka : Jak je tam na venku? A cigán: Eu, na řemesníka sychravo ... a na chrta tak nájlepší, — chťél doložiť, ale nedopověďél, zpomeňaci si, že majú nevěstu z dědiny.


403) spěchala drobným krokem, 401) lasice 405) otevřené (dokořán). *06) trou-belem. 40') Hrábě — hrabě, hrabě (na hrabání) — hrábě. 408) jako by měl pa-doucnici. 409J rval. 4I°) orvaná. Zdrhať — stisknutou hrstí strhnout listí s větve. Švec zdrhá dratvu zdržkem — přetahuje nataženou dratev svinutým hadrem, aby srovnal smůlu (aby zdrhnul silné vrstvy smůly). V přeneseném významu utíkati. 411) čpavý. 4U) vyšlehl (zvučně). 413) mačkali, stiskali. 4'4) mžilo 41SJ pytle.

Předchozí   Následující