str. 435
Chtějaci to zamluvit! praví : Abyhme šli želé rúbať Šak dybyhme ho tam nechali, museli byhme ešče húsenkám přikupovat.
No. ešče to néni tak nájhorší, pravila Křúpalka. Sem si mysela, dohoví, jaké to bude, dyž ho ty húsenčiska tak obščibraly,416), ale přeca sa zkřísilo. Bude ho dobře ze dvojku a esce myslimtě aj černého z vě-derku.417) Ale musíme dať tú dvojku popraviť, jak zpučnala,418) tož sa nekeré dušky vyprúčily.419)
Kerá s nama půjdete roby? ptái sa Křupala.
Maruša sa hněď hlásiia, že ona. To bylo pro ňu : do póla.
Ale stařík praví}, aby ostala raci doma u chasníka, že móže íť Hanča.
Janek zapříh krávy a jeli. Dvojku vzali hned' na vůz.
Oha! zavolá! Janek před bednářova. Zdělá bečku a nese ju g bednářovi, a starý vzal opraty do ruky. Janek sa vrátil, starý mu dává opraty a ohledne sa —- Hanče nide. A hen stojí u mýta! A šak to je Antoš Trčálků, co s ním slojí. Antoš prám šel z vojny. Vykládá! Hanči, že býř plezirovaný, tož doslúžíl ve špitali a dostál obšít. Šak na mále sa zatřáslo, že sa vykřísál.
Křúpalu to zamrzlo. Ja, pod', pod'! voláí na céru. Musíme sa po-náhlat, abyhme nezmokli! — Ale na déšč sa neukazovalo.
Dyž jich Hanča dohnala, přikazovat jí: Až sa ně s tým Antošiskem neopelcuješ.420) Načiž by to byio? To je k smíchu a g hříchu !
Ale móžú mladým brániť! Čím věcéj bráníjá, tým horší. Hanča byla pořád' taják nedovařená. Všeckého jí hned' zabylo líto. O Antošovi ani nepotúrli,421) ani ona ani ostatní.
Na nový rok Janek škřkňaci z ložnice,4'12) hodil Maruši aj Hanči sukně na peřinu: Roby povandrujete s koláčem!4-1)
Maruša sa smíia: Ešče nám přidáte a budete rádi, dyž ostáném. — Ale Hanča do plača. A dyž starý Křupala staňaci pravil: Tož abyhme ten nový rok začali z menšíma hříchy a z věcí radosfú, plakala ešče věcéj. Ale starý hrubě na to nedbal. Začái zpívat: Již rok nový zase přišel, v němž má býti každý vesel; radujme se, veselme se v tomto novém roce ! Ostatní zpívali s ním nazpaměť. Oblečaci sa zmazal ze dveří staré datum a zas napsal křídu na týden. Potom výtah nůž z kapce. To musel měť dycky při sobě : nůž, sirky, fajku, míšek s tabákem a modrý, tlačený šátek. Míadý nosil ponimo toho ešče hodinky a šraj-toflu. Starý sa obešel bez takovéj »parády«. Doma hodiny měli, na poli bylo čuf poledně z věže a dyž šél na jarmak, tož věďél, jak je to daleko. A peněz nenosil, chyba- dyž šéí něco platit'; a to mjél papíry
4I6) okousaly okraje listů 4") Bečky jsou; věderka, dvojka, trojka, štverka, pětítka. 41S) nabotnala. 4IB) Vyprúčený— concavní, proláčený — convexní. 420) Opel-covať sa — lenošivě, bezúčelně přecházeti. *21) ani se nezmínili. <<2) vzchopiv se z postele. 423) Na Štěpána, kdy chodí pacholci „s koláčem" (ze služby), hází zase ženy mužům na postel gatě- Na vesnicích kdo nevstane zavčasu a nechá, su takto překvapit, musí dát na kořalku.
