Zkazky o hasfrmanovi čili vodníkovi.

Z podobných již ukázek mnohá poukazovala, jak vodník lidem byl poznán. K takovýmto přičiňujeme ještě jiné.

22. Přítomnost stou projevuje hastrman někdy stínem a větrem. Sla jsem jednoho dne ráno asi o páté hodině z Netřebic do Velešína. Když jsem přišla až dál ode vsi, viděla jsem, poněvadž měsíc svítil, před sebou veliký stín. To bylo mně nápadné, od čeho by to mohlo být. I jdu čerstvě ku předu. Ale když jsem přišla blíž k »Vavrejnovej louži,« tu se udělal vítr a stín ještě větší; něco skočilo do vody a já byla po té straně celá mokrá, jak voda vyplískla. — Byl to hastrman. Velešín.

23. Jinému prozradil se hastrman také velikým větrem a též tím, jako by se sudy válely. Můj děda, Martin Holý z Boru — vypravuje Kat. Klímova — šel domů z Marchvatic okolo 11 hodin kolem »Šindelářovýho rybníka«; dyž měl přijít k rybníku, začal zpívat: »Pozdravený buťAnděli svatý, jenž si mi od narození za ochránce daný.« Tu se stal takový vítr a jako dyž se sudy válí; ale on zpíval dál a hastrman mu neublížil. Velešín.

24. Šestaosmdesátiletá stařena vypravuje, jak v lese viděla chlapce jako myslivce přistrojeného, a byl to hastrman, který potom, jak byl poznán, způsobil veliký vítr. »Šla som jednou s tátou, dyž som byla malý divče, na oklešky do lesa. Táta hákal (hákem větve lámal) a já sbírala. Tu som najednou viděla chlapce a začala som křičet: »Táto, 'de myslivec.«*) Táta povídá: »Kde?!« kde?!« Dyž se podíval, tak pravil: »Ó divče, nekřič; to je hastrman — to nejni myslivec.« Utíkali sme co sme mohli, a tu se strh' takovej vítr, až by byl sosny vyvracel. Ani sme nemohli oklešky sebrat a dyby sme nebyli utpkli, kďo ví, co by se bylo stalo.« Velešín.

25. Zvířata velmi dobře větří vodníka a naň člověka upozorňují. »Můj táta,« — vypravuje Anížka Vaváčková, — »pás' v Kosově u »Punčochy« (rybník) dva koně. Byli řemenem na nohou »spoucený« (spoutaní). Ale tu začnou najednou frkat a ačkoliv byli spoucený, utíkali zle! Poplašil je hastrman. Na tátu paď strach, chyť dřeváky a utíkal taky.« Velešín.

Již v předcházejícím, hlavně kdy vodník ve zvířata se proměnil, ukázali jsme, že nedlouho na to někoho v téže vodě utopil, kde se ukazoval. K tomu ještě připojujeme následující: